Malá zamyšlení

Problém je, že málo čteme a rozjímáme Písmo svaté. Včetně kněží. Že je pastorace málo úspěšná? A co podobenství o rozsévači? Tam se snad slibuje úspěch? Většina zrn přijde, různým způsobem, nazmar – jen malá menšina dojde uplatnění, a ta to ovšem všechno vynahradí. A jak byl úspěšný ten, koho jsme si nazvali „apoštol národů“? Píše se sice o mnoha bratřích, kteří přijali víru v Pána Ježíše – ale o žádném místě a městě, kde svatý Pavel působil, se neříká, že by tam získal většinu...

Znáte ten starý vtip ze série o Rádiu Jerevan, jak jsme si je tenkrát vyprávěli? Vzpomněl jsem si na ten vtip dnes ráno. Takže – otázka: Bude válka? Odpověď: Ne, válka nebude – ale boj za mír bude takový, že nezůstane ani kámen na kameni.. Svět, do kterého jsme se dnes ráno probudili, už není stejný jako svět, do jakého jsme se probudili včera... Všechny problémy a všechna včerejší témata znějí najednou jako falešná a bezvýznamná ve srovnání s tím, co se děje....

Takový Velký pátek, jak jej prožíváme letos, nezažil z nás nikdo – kromě těch, a už jich není mnoho, kdo pamatují druhou světovou válku. Paralely mezi Kristovou obětí a utrpením lidí na Ukrajině napadají snad každého křesťana. Avšak také paralely mezi Ukrajinou a námi. Vždyť paneláky, které vidíme spálené a odshora dolů rozpárané po dopadu raket, jsou stejné jako paneláky u nás, jsou snad jen o něco větší a o něco panelákovitější.

„Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Mesiáš, Pán.“ Tak zní tohle místo z Bible v překladu Ondřeje Petrů. Tak ho každým rokem čtu, přesněji řečeno poslouchám v rodinném kruhu poblíž stromku. V kostele ho slyšíme mírně jinak: „[...] Spasitel, to je Kristus Pán.“ Petrů zvolil jiné syntaktické členění (a taky jiné slovo, ovšem hebrejské Mesiáš znamená totéž co řecké Kristus). A když to tak vnímám už padesát let, napadá mě, že tam ta jediná čárečka přece jen něco znamená...