Duchovní

Zaujalo mne toto místo z knihy Skutků apoštolů: „Potom šli přes Frýgii a galatským krajem, protože Duch Svatý jim zabránil kázat Boží slovo v (provincii) Asii. Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil...“

Duch Svatý není polemik – nepolemizuje s lidmi, ale přijímá je; usvědčuje lidi z hříchu, ale jen proto, že je miluje; není formalista – není ten, kdo by se strachoval o formální stránku věcí; nikdy nenaplňuje staré měchy, protože jeho víno, to víno vždycky nové, by staré měchy roztrhalo.

Duch Svatý – který je, jak učil Ludvík Kolek, ta nejněžnější a nejcitlivější bytost, jaká existuje – má také mnoho nepřátel. Jeho nepřítelem je, samozřejmě, především pýcha. A možná, že jenom pýcha, protože ta má tisíc podob.

Co říkám těm, které mně Pán Bůh svěřil? Jak se k nim chovám? Co říkám v modlitbě – rozhovoru – Bohu? Jak se k němu chovám?