Krakov je městem kostelů. Gotických, barokních ale i zcela moderních. Skutečně je to podobné, jako když křesťanský poutník dorazí do Říma. Ale jeden rozdíl člověka přímo udeří do očí. Ty krakovské kostely jsou živé!
Krakov je městem kostelů. Gotických, barokních ale i zcela moderních. Skutečně je to podobné, jako když křesťanský poutník dorazí do Říma. Ale jeden rozdíl člověka přímo udeří do očí. Ty krakovské kostely jsou živé!
Jedu v tramvaji a říkám si: i tady, ve voze, který nás spojuje a který, kdyby došlo k nehodě, bude náš osud, je tak šílené procento voličů ANO a SPD jako v průzkumech voličských preferencí?
Konečně u nás na Nouzově polevila vedra a já mohl přerušit vynucenou siestu. Sbalil jsem ruksak a vyrazil na přibližně šestikilometrovou procházku, která vedla na severozápad k šanovskému lesu, potom západně do lesa pšovického. Odtud na sever kolem chmelnic k prameni u bývalého přílepského mlýna a zpátky na východ, opět mezi chmelnicemi k domovu.
„Rusové jsou tady!“ zaslechl jsem ze dvora sousedního domu. Rusové jsou tady? Snad špatně slyším… Bylo mi 15 let, 8 měsíců a 6 dní. Celý ten rok 1968 až do 21. srpna jsem prožíval velmi intenzivně; dá se říct, že jsem tehdy předčasně dospěl. Ne zážitkem ruské okupace, nýbrž zážitkem svobody, která tak nečekaně vypukla, svobody politické a náboženské i kulturní...
Vrátil jsem se z dovolené – a nějak se pořád nemůžu dostat do rytmu sledování a komentování společenského dění. Co se mezitím stalo? Naši poslanci poslali do druhého čtení vládní balíček. Válka na Ukrajině pokračuje. Padají teplotní rekordy...