Zákon

Už vidím fotografie usmívajích se ženichů s nevěstem či nevěst se ženiškou na prvních stránkách novin - ale dost hořkostí: je to prostě tak. Zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví byl přijat. Výhra to tedy není nijak slavná; ne v první řadě proto, že o ní rozhodl jeden jediný hlas, ale proto, že byla vynucena tlakem premiéra Jiřího Paroubka. Několik poslanců hlasovalo včera jasně proti svému přesvědčení. A ostudný je ovšem i parlamentní rituál jménem omyl při hlasování.

Když se na světelné tabuli ukázal výsledek hlasování, vypadalo to, že prorodinná politika vyhrála a v Poslanecké sněmovně se nenašlo 101 hlasů potřebných k přehlasování prezidentova veta - bylo to jen 97 hlasů. Jenže... Vzápětí se hlásil komunistický poslanec, že se spletl, že chtěl hlasovat jinak, než hlasoval, a po patřičné instruktáži se najednou při revokovaném hlasování ukázalo, že pro přijetí zákona o registrovaném partnerství je přesně potřebných 101 zákonodárců; někteří sociální demokraté a komunisté, kteří by jinak zůstali u svého ne, totiž dostali rozkazem říci ano - a řekli je...

Je to špatný výsledek hlasování, ale je dobře, že k němu došlo. 

Hned to vysvětlím.

Radovali jsme se mnozí z prezidentova veta. A někteří křesťané v tom navíc viděli doklad, jaký má smysl veřejně se angažovat. Prezident se prý rozhodl zákon vetovat kvůli množství křesťanských odmítavých dopisů, které dostal. Nevím s jistotou, jestli to tak bylo, ale je to pro naši současnou mentalitu příznačné. Jsme sice velmi pasivní, ale přece jen raději napíšeme dopis, než bychom se postili a pořádně pomodlili... Ale jaký má smysl podobná metoda boje? Dopisy namísto modliteb a obětí? Teď si to můžeme uvědomit - žádný. Pokud by se prezident opravdu rozhodl kvůli množství našich dopisů, projevili bychom se jako úspěšná nátlaková skupina, a to není dobře pro křesťany (podobně uspěli v létě se svým tlakem na prezidenta zastánci technopárty - a on se rovněž postavil na jejich stranu). Většina národa je PRO registrované partnerství homosexuálů; nemá smysl přemluvit prezidenta a většinu poslanců, když není stejného názoru i národ! Nedokázali jsme získat pro svůj názor většinu národa; nemá smysl obcházet to prostřednictvím zákonodárných struktur. Kdyby byl zákon odmítnut, mnoho lidí by to bralo jako nátlak a násilí menšiny proti většině, která homosexuálům přeje jejich zákon (daleko spíš deklarativní a manifestační než praktický, to píší i sami jeho tvůrci v důvodové zprávě). Většina národa nechápe, proč by sex mezi lidmi stejného pohlaví měl být hřích; většina národa ani neví, co je to hřích. Kdyby byl zákon odmítnut, homosexuální lobby by to jen prospělo; získala by další sympatie. Ani jeden homosexuální pár by kvůli odmítnutí zákona nepřestal spolužít... Ale my křesťané bychom se opájeli vítězstvím -

Tak to je! Nesnažme se prosazovat víru mocí (to je stálé pokušení křesťanů), modleme se, obětujme se a svědčeme. Trpělivě, krok za krokem napravujme, co jsme za dlouhou dobu zanedbali. Jsou prohry, které mohou být prohrami k životu.

Násilím zákona nikoho nevyléčíme ani nenapravíme.

Zapomněli jsme, že máme homosexuály především milovat, protože jinak jim nemůže v ničem pomoci ani nic dát.

František Schildberger