„Já ještě i teď slyším kola vlaků,

co vozily celou válku

dělníky do Zbrojovky.“

„Když přijel do Brna Hitler,

nebylo dost Němců,

aby ho vítali na ulicích a

na náměstí Svobody.

Posloužili dělníci ze Zbrojovky.

Pořád mám před očima prsty

s ulámanými nehty,

jak se nedočkavě sápou

do krabičky cigaret,

co je za vítání Hitlera obdrželi.“

„A ještě v dubnu,

pár dní před osvobozením

vyráběli zbraně pro Wehrmacht

a dostávali za to

mimořádný lístky.“

„Teprve po Sametové revoluci

jsem se dověděl,

že to byli právě oni,

dělníci ze Zbrojovky,

protože potřebovali

zásluhy z odboje,

kdo zorganizoval

ten Pochod smrti

dětí a starých lidí,

to umírání Němců

na cestě do Pohořelic.“

„Ráno, ještě za kuropění,

jsme nakládali kvéry a

vezly se do Prahy

– v únoru 48.“

„Když přišli do Brna Řeci,

co prohráli doma občanskou válku,

nasadili takový tempo, že hrozilo,

že jim budeme muset rozbít huby,

aby s tím přestali.

Nakonec zasáhla strana

a donutila je zmírnit.

Ale oni nechtěli, že je prý je třeba

urychlit Světovou revoluci.“

„Já si nemůžu pomoct,

já stále slyším

ty kola vlaků,

jak vezou dělníky.

Budilo mě to

celou válku.“