„Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní!“„V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou! Když to uslyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce. Maria řekla andělovi: Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám! Anděl jí odpověděl: Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného. Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ A anděl od ní odešel“ (Lk 1, 26–38).
Starý zákon je plný slov o Duchu Svatém, jsou to však zmínky skryté, jakoby inkognito, protože nauka o Nejsvětější Trojici je až novozákonní. První slovo o Svatém Duchu, třetí osobě v Nejsvětější Trojici, slyšíme na začátku Nového zákona, v Nazaretě, bezvýznamné vesnici v pohrdané Galileji – ne třeba v Jeruzalémě – ze zvěstování pro Pannu Marii, když se dovídá, že právě z ní se vtělí Ježíš – druhá osoba v Trojici: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní!“ – Duch sestoupí, Otec tě zastíní a počneš Syna.
V poznámce k českému liturgickému překladu je citován svatý Tomáš Akvinský: „Početí Kristova těla způsobila celá Trojice. Přisuzuje se však Duchu Svatému, protože vtělení je dílo milosti a posvěcení.“