Nikdo není doma prorokem – kolikrát si toto mnozí z nás řekli, zvláště v situacích, kdy nám šlo o to, prosadit svou vůli. A tak sami sebe povyšujeme na proroka. Co však je úkolem proroka? Neříká věci líbivé, které chtějí lidé slyšet, například předvolební sliby a všechny podobné sliby a lichotky. Také neříká jejich pravý opak – neprovokuje. Říká to, co chce Bůh. To většinou u lidí – zvláště těch, kteří žijí ve hříchu – vzbuzuje odpor. Proto také pravé proroky vyháněli, zabíjeli – a budou vyhánět a zabíjet.
Kde klíčí takový odpor člověka k Bohu? Svatý Antonín říká: „Děsme se ztráty víry, to je počátek všeho zla.“ Čili – ztráta víry je tou příčinou! Co z toho vyplývá? Je naším úkolem mluvit s těmi, kteří ztrácejí víru, vždyť Ježíš nám řekl, že máme být světlem, solí tohoto světa. Ale nesmí to být naše vůle, ale vůle Boží, které sloužíme. Může se i nám stát to, co Pánu Ježíši v Nazaretě (Lk 4, 21–30), že nás ti, kteří nás obdivovali, náhle budou chtít ukamenovat, ale můžeme si být jisti, že Bůh bude tím, kdo nás ochrání – tak jako Jeremiáše (Jer 1, 4–5.17–1 9), tak jako Pána Ježíše – který prošel jejich středem. K tomu ke všemu je nutná především víra. Ta je nesmírným pokladem.
Čím může růst naše víra? – Každým zbožným skutkem. Převážně modlitbou – každý z nás jednu třetinu života prospí. Čerpáme v této době síly a nevíme o sobě. Jak se na spánek připravujeme – snad díváním na televizi – to se nám uloží do podvědomí a tam působí. Jak je velmi důležitá večerní modlitba. V ní Bohu především poděkujeme za to, co nám ten den dal. Odprosíme ho za vše, čím jsme kazili jeho dílo. Každá modlitba – rozhovor s Bohem, každý zbožný skutek v nás rozvíjí víru, proto vnímejme modlitbu ne jako povinnost, ale jako úžasný dar – slova milosti.
Tato milost má svůj pramen v lásce, kterou dnes velebí svatý Pavel (1Kor 12, 31 – 13,13). Co láska není? To, jak nám ji podává tento svět – cit, vášeň, naivní žvatlání a podobně. Skutečná láska je nesmírná, nepředstavitelná energie – Bůh sám je láska. V Americe vypouštěli raketoplán – celá zem to s napětím sledovala – 3, 2, 1, start – ale dochází k výbuchu a místo letu celá vesmírná loď shoří – včetně sedmi členů posádky. Každá energie – buď koná dobro, je užitečná, nebo ničí, koná zlo. Jako energie v autě – když jí člověk dá správný směr – dojede k cíli, když ji zneužije, poruší pravidla, pak dochází k havárii, ke škodám, často nenahraditelným. Bůh je láska, k Bohu se přibližujeme vírou. Vírou můžeme přijímat Boha, lásku, vírou můžeme správně, užitečně tuto energii využívat.
Maminka velmi spěchala, a tak poprosila svého syna: „Prosím tě, vyčisti a nakrémuj mě boty.“ Chlapec je pečlivě vyčistil a ošetřil. Maminka mu chtěla vyjádřit svůj vděk, a tak mu za to dala peníze. Když si boty obouvala, v jedné ji něco tlačilo – sundá ji, vyndá papírek, z kterého vypadnou peníze a je na něm napsáno: „Maminko, ty peníze si vezmi zpátky, ty boty jsem vyčistil, protože tě mám rád.“
Tento svět nás vede k tomu, že šťastní mohou být jen lidé zdraví, úspěšní, populární, vzdělaní a bohatí. To je pouze pozlátko, často klam a lež. Bůh – láska – chce, aby každý člověk byl šťastný, trvale šťastný. On proto dělá všechno – dává nám energii, pro kterou máme slovo láska. Tuto pravou lásku můžeme přijímat vírou a jednou z dobrých cest, jak víru mít, víru získat, víru prohlubovat, je modlitba.
Pane Ježíši, lidmi ukřižovaná Boží lásko, nauč nás modlit se! Amen.