Pána Ježíše vyvádí Duch na poušť (Mt 4,1–11). Na místo samoty, kde člověk se může věnovat prohloubení vztahu k Bohu. Spasitel tam také jde kvůli nám. Ví, že přijde nepřítel a bude se snažit se ho zničit. Pokušitel přichází ve chvíli, kdy Ježíši docházejí lidské síly. Nabízí požitky, bohatství, moc. Ježíš odpovídá Božím slovem, které nás sytí. Odmítá pokušení, znovu vyzývá k tomu, co je hlavní v našem vztahu k Bohu.

Moravský metropolita arcibiskup Jan Graubner ve svém pastýřském listu k zahájení postní doby nejdřív upozorňuje na bolesti doby ve které žijeme:

Někteří si myslí, že ji vlastní, jiní, že ji mohou vytvořit a prosadit svou mocí. Pravdu můžeme jen pokorně hledat – na poušti nebo ve společenství. Před léty se uznával jen rozum, a co nebylo vědecké, to se posílalo do říše pohádek, jako i celé náboženství. Dnes jsme svědky opačného extrému. Rozhodující je subjektivní pocit. Co je dobro a co zlo, si rozhoduje každý sám, povyšuje vlastní já na místo neomylného boha. A protože nejvyšší může být z logiky věci vždy jenom jeden, stávají se všichni ostatní konkurenty či protivníky. Pak chybí přátelé či spolupracovníci. Váznou vztahy. Protože láska či důvěra jsou vztahy, řadí se mezi nedostatkové zboží taky. Bez lásky chybí štěstí. Bez důvěry nefunguje nic. Základem víry je také vztah. Obsah víry musí být nesen živým vztahem, který dává obsahu život. Bez vztahu je obsah mrtvý. Žijeme v době obrovské krize vztahů, která je plodem individualismu. (Jájismus).

A potom nabízí cestu k jejich řešení:

Co s tím? Využijme tyto dny postu k horlivému učení v Kristově škole a udělejme z postní doby intenzivní kurz života vykoupených. Vykoupený se především raduje z vykoupení tak, že ani každodenní problémy mu nemohou radost úplně pokazit. Uprostřed všech nejistot má jistotu, že Bůh jej miluje. Žádný problém a žádné trápení nemohou být tak silné, aby mu vzaly všechnu naději. Čím hlubší prožívá smutek, tím víc spoléhá na svého Vykupitele. Čím větší je soustředění na Spasitele, tím větší je osvobození od vlastního já. Čím větší je důvěra v Boha, tím rychleji padají mezilidské hradby a roste ochota přijmout Boží myšlení, požadavky a zásady, které Bible shrnuje do jediného přikázání lásky. Tam, kde vládne Boží láska, přichází zázrak uzdravení jednotlivců i společnosti, protože ten, kdo se raduje z odpuštění od Boha, odpouští velkoryse těm, kdo se provinili proti němu. Ten, kdo vidí, jak mu Bůh pomáhá, pomáhá potřebným okolo sebe. Kdo se modlí s důvěrou, že mu Bůh naslouchá, naslouchá těm, kteří mluví k němu. Ten, kdo se raduje z pokladu víry, se snaží k němu přivést druhé, takže každý šťastný křesťan se stává misionářem. Vykoupený prostě ví, že nepatří sám sobě, ale Kristu, který si ho koupil za cenu vlastní smrti, a je klidný, protože Kristus se umí postarat o to, co mu patří. Přiznejme si, že jsme začátečníci a potřebujeme školu evangelia. Dejme si jen dva úkoly: ráno se rozhodněme prožít den jako Kristovi vykoupení a poprosme o Boží pomoc, večer spočítejme situace, kdy se nám to povedlo, případně promysleme situaci, kterou jsme dnes nezvládli, abychom další den mohli znovu začít.

Mnoho lidí se pomalu přestává bát neviditelného nepřítele, který z médií zmizel vinou prohloubení války na východě Evropy, nastoupil viditelný nepřítel, rostou ceny, přicházejí různé nejistoty. Pán Ježíš i v této situaci volá: „Nebojte se! Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mat 28,18). Naše první misijně postní zpytování svědomí může mít tuto podobu: Kolikrát jsem si myslel nebo řekl – sobě i svým bližním – „Jste dospělí, dělejte si, co chcete!“ Pravá dospělost se pozná, že člověk dělá to, co chce Bůh. Amen.