Když se zmiňuje o Panně Marii, hovoří Svatý otec i o jejím snoubenci svatém Josefovi: „Spolu s ní ve svaté Rodině z Nazareta vystupuje postava svatého Josefa. On pečoval o Marii a Ježíše, chránil je svou prací a svou velkorysou přítomností a ubránil je před násilím nespravedlivých, když je vzal do Egypta. Evangelium jej představuje jako spravedlivého, pracovitého a silného muže. Z jeho osobnosti však vyzařuje i velká něha, která nenáleží slabým, ale těm, kdo jsou doopravdy silní a pozorní ke skutečnosti, kterou mají milovat a pokorně jí sloužit. Proto byl prohlášen za ochránce obecné církve. I on nás může učit pečlivosti, může nás motivovat k tomu, abychom s velkorysostí a něhou pracovali na ochraně tohoto světa, který nám Bůh svěřil“ (článek 242).

Ve Františkově papežském erbu je znázorněna celá svatá Rodina: slunce s monogramem ihs a třemi hřeby z Golgoty symbolizuje Pána Ježíše, hvězda Pannu Marii, Jitřenku spásy, hvězdu mořskou – a květ nardu svatého Josefa (https://en.wikipedia.org/wiki/Spikenar). Ne ve středoevropské, ani v italské, nýbrž ve španělské (a pak latinskoamerické) ikonografické tradici bývá svatý Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce, tak jako u nás s lilií. Nard je symbolem duševní krásy a čistoty. Nevěsta v biblické Písni písní (4, 13) voní jako „sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou a nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími...“.

Co je to vlastně nard? Nard pravý (Nardostachys jatamansi nebo Valeriana spica) „jest vytrvalá bylina vyhánějící z vřetenovitého oddenku, posázeného v nejhořejší části zbytky vyhynulých loňských řapíků, trs čárkovito-podlouhlých, celokrajných, kožovitých listův a přímou, 1–2 decimetry vysokou, srstnatou lodyhu. Na lodyze jsou 2–4 páry listů vstřícných, přisedlých, kopinatých. Drobné nachové květy jsou směstnány do konečných a úžlabních svazečků. Složení jejich jest podobné jako u květů našich kozlíků (Valeriana), s nimiž nard pravý jest blízce spřízněn“ (František Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí, http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?269). Oddenky nardu se sušily, drtily a destilovaly a získával se z nich světle žlutý intenzivně vonící olej. Jméno je odvozeno od antického syrského města Naarda (pravděpodobně nynější Dohuk na území Iráku), kde nard rostl. Dnes už lidé pro svoji lásku k jeho vůni a léčivým účinkům nard na Blízkém východě vyhubili, roste však ještě v Himálaji, v Nepálu a v jižní Asii; i v tom je tedy nard vhodný jako připomínka při úvahách o nezřízeném konzumu a o ekologii...

Všichni známe nard z této scény v evangeliích: když byl Ježíš v Betánii pozván do domu Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle Maria, sestra Marty a Lazara, s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu a na nohy a plakala a nohy mu utírala svými vlasy. „Dům se naplnil vůní toho oleje“ (Jan 12, 3 b). A když Jidáš říkal, že došlo k plýtvání, protože obsah nádobky se mohl prodat za tři sta denárů a ty se mohly rozdat chudým, Ježíš odpověděl: „Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu“ (Mk 14, 6–8, srov. Mat 26, 6).

Tři sta denárů? Kolik to je? Převody měnových jednotek přes staletí – a tisíciletí – jsou ošidné, ale snad nám pomůže, dozvíme-li se, že denár, stříbrná římská mince, představovala průměrnou celodenní mzdu tělesně pracujícího člověka, tedy při tehdejší pracovní době, od tmy do tmy, ne osm hodin. Tři sta dlouhých pracovních dní, skoro deset měsíců dřiny, takový byl tedy ekvivalent libry, asi půl kila oleje z nardu. Tolik se na něm dalo vydělat. A dnes už nard v Evropě vůbec není...