Dnes slavíme v katolické církvi, v jejím latinském ritu, svátek Umučení svatého Jana Křtitele; říkám si, v souvislosti s nedávnými úvahami o štěstí, uveřejněnými ve Skleněném kostele – byl to šťastný člověk? ptám se, zda prožil úspěšný život a naplněný život, nebo ne.
Jistě, pro někoho, kdo má ve své povaze hérostratovský rys, to znamená, že na prvním místě pro něj je zanechat stopu v budoucích dějinách, dostat se do učebnic a do katalogů (a takových lidí je kupodivu i dnes dost) – byl Jan Křtitel přímo superúspěšný! Vsadil na správnou kartu, na Ježíše Krista, který se ukázal mít ze všech jeho současníků největší potenciál pro budoucnost – a je dnes, dva tisíce let po smrti, známou a uctívanou osobností. Ale o to nejen že svatému Janu Křtiteli ani v nejmenším nešlo, to si mohu s jistotu dovolit tvrdit, ale je to i něco úplně jiného než otázka, zda byl svatý Jan v životě šťastný.
Z vnějšího hlediska naší poživačné společnosti určitě ne: prožil život z většiny na poušti a v krajní materiální nouzi, v závěru ve vězení, kde byl za trapných okolností popraven. Jeho vegetariánský, nikoli veganský (jedl kobylky!) způsob života mu jistě vyhovoval, řeknete si možná. Ale já budu tvrdit, že ne! Nešel na poušť jak anglický rocker do ašramu – na skok, na pár měsíců, aby se pak zase vrátil ke konzumu a nákladnému způsobu života; byla to jeho celoživotní volba. A nejen to! Chci říci, že si nemyslím, že by si svatý Jan, řečeno dnešním módním pojmem, svůj skromný život nějak užíval: žil ho ne pro pocit vlastního uspokojení, ale jako oběť, ne pro „nalezení sama sebe“, nýbrž naopak pro potlačení svého já, už tehdy tak, jak sám později řekl, aby se mohl zmenšovat a Bůh mohl být větší.
Ale ani jeho vztah k tomu, na kterého ukázal, k tomu, kterému připravoval cestu, nebyl bez problémů. Jistě mu nevadilo, jak by to vadilo každému z nás, když viděl, jak jeho učedníci odcházejí za Ježíšem, ale Ježíš mu dělal starosti: zdálo se mu, že Ježíš příliš otálí s tím, aby se veřejně vyhlásil za Spasitele, za očekáváného Mesiáše a považoval za oprávněné přimět ho k činu... Máme snad čekat někoho jiného, formuloval provokativní otázku, i když si už od chvíle, kdy se dal Ježíš od něj v Jordánu pokřtít, věděl s jistotu, že to je milovaný Boží Syn... Takže i zde spíš starost než pocit štěstí...
Zkrátka: svatý Jan Křtitel byl typický „lůzr“.
A jedna z největších postav dějin spásy.