Kamarád Mirek (jméno jsem změnil) je uzenář (povolání je taky změněné); je velmi obětavý, pro svoje povolání žije a nešetří síly, když jde o to pomáhat lidem. Mám ho moc rád – i když, jako každý, má taky své stinné stránky & špatné vlastnosti.
Nejvíc mě trápí (a štve, to musím přiznat!), že v poslední době si zvykl hrozně nadávat na papeže. Už se skoro bojím Mirka (jméno je změněno) potkat. Hned jakmile otevře pusu (po úvodním „Ahoj“), už v ní má nějaký nový papežův zločin. Nepřiznal mu ještě ani jediný pozitivní bod. Prostě ať Svatý otec řekne anebo udělá cokoli, vždy je to špatně. (Všimli jste si, mimochodem, jak se vůbec poslední dobou celý přístup mainstreamu k papeži pozvolna mění?)
Snažím se Svatého otce hájit, uvádět fakta (pokud je stačím nastudovat) – ale je mi při tom všelijak; poslední dobou jsem si vypracoval celou sadu jakýchsi obecně platných odpovědí: „Nenuť mě, prosím tě, abych si vybíral mezi Svatým otcem a tebou – vážím si vás obou a měli byste být zajedno...“ „Raději se řídím podle Svatého otce než podle tebe...“ „A pak se divíš , že vám chodí stále míň lidí do kostela, když vy, duchovní, útočíte navzájem proti sobě...“ Ale ještě jsem žádnou z těchto odpovědí Mirkovi (jméno je změněno) neřekl nahlas. Říkám je jen v duchu, nejsem prostě zvyklý hájit papeže proti katolickému knězi.
Ale až jednou ta bariéra zábran praskne, řeknu: „Papeže máš poslouchat, a ne ho pořád jen kritizovat, k tomu ti jej dává Bůh, aby ses skrze Svatého otce dovídal, jaká je Boží vůle!“
A řeknu: „Tak proč lžeš? Proč se modlíš ve mši svaté ´v jednotě s naším papežem Františkem´, když s ním nejsi v jednotě?“
Ale až tohle řeknu, pukne mi asi srdce žalem.