Ten velký nelétavý pták, který žil na ostrově Mauricius, se nebál. A vysloužil si tak od holandských námořníků úplné vyhubení. Od českých obrozenských vědců pak morálně hodnotící jméno blboun nejapný, dnes již nahrazené politicky korektním dronte mauricijský. 

Kdo se nikoho nebojí, ten je určen k vyhubení. A ještě o něm řeknou, že je blbec. 

Veliké davy lidí se hrnuly v uplynulých dnech tam, kde se (zadarmo!) testovalo, zda člověk není nakažen novým koronavirem. Ranní hodina byla, jako v supermarketech, vyhrazena pro starší a pokročilé; někdo si dokonce přinesl stoličku, aby mohl ve frontě sedět a nemusel stát. „Ty tady vůbec nemáš bejt,“ křičel kdosi na kohosi ve frontě před sebou, „já tě znám, tobě ještě vůbec není pětašedesát, tak běž pryč!“

Strach z nakažlivé nemoci je hrouná věc; v jedné z povídek českého spisovatele Karla Klostermanna z 19. století, prý čerpané ze života, takový strach vedl až ke zločinu…

Průběh epidemie je v Česku naštěstí mírný. Takže náznaky hysterie, které se v obyvatelstvu projevovaly, nedostaly dost velkou příležitost k rozvinutí. Ale koronavirus nám i tak ukázal, že schopnost lynčovat někoho, kdo nás údajně nebo i doopravdy ohrožuje, je v českém národě přesto latentně přítomná…

V litanii pro dobu nakažlivých nemocí, kterou se teď modlím každý den (dá se najít na stránkách Plzeňského biskupství), jsou i tyto dvě invokace: „Od nadměrné úzkostlivosti – vysvoboď nás, Pane!“ a „Od opovážlivé lehkomyslnosti – vysvoboď nás, Pane“. Prostor mezi nimi je prostor zdravého rozumu.