Je to, či spíše bývala, samozřejmost. Někde poblíž vchodu do kostela se nacházela kropenka se svěcenou vodou. Vcházející křesťané v ní smáčeli ruce a žehnali se znamením kříže. Stejně tak při odchodu.
Valná většina kropenek je na svém místě doposud. Jenže jsou prázdné! Nahradily je flakonky či dávkovače s dezinfekčním roztokem.
Ne, nemám v úmyslu zpochybňovat nezbytná hygienická opatření. Jen bych rád upozornil na fakt, že je něco špatně.
Je to s podivem, ale ještě jsem nepotkal člověka, známé kněze nevyjímaje, kterému by žehnání svěcenou vodou nějak chybělo. Přitom by snad nic nebránilo tomu umístit svěcenou vodu do podobných nádob, které slouží pro dezinfekci.
Řekl bych, že tato „drobnost“ dobře ilustruje fakt, že jsme velkou měrou ztratili smysl pro posvátno. A taky vědomí, že život křesťana je permanentní duchovní boj, k jehož úspěšnému vedení jsou mu nabízeny vhodné prostředky. Svěcená voda, například.
Jedním z nejsilnějších, a mohu-li to tak říci, i nejmagičtějších liturgických úkonů prováděných během Velikonoc je pro mne ponoření nového paškálu do nádoby s právě svěcenou vodou.
Svěcená voda slouží při křtu, při svěcení katedrál, kostelů, kaplí i kapliček, při exorcismu, žehnání obydlí, pokrmů. Ve veliké úctě ji měli mnozí svatí. Například svatá Terezie z Avily bez ní ani nevyšla z domu.
Rád bych se mýlil, ale přijde mi, že mnozí z nás si svěcenou vodu vybaví jen v pohádce, kde přihlouplí čerti po jejím použití všelijak úpí a trdlují. I tato pokleslá, ovšem divácky vděčná podívaná ukazuje na to, že se o obyčejnou vodu nejedná.
Dlouhá léta visela v našem domě, těsně za vchodovými dveřmi, kovová kropenka. Polozapomenutá a věčně prázdná. O mé péči dostatečně vypovídá, že jsem až při výměně dveří zjistil, že je malinko prorezlá. Kapku po kapce unikal její životodárný pramínek a nikdo z nás to neregistroval.
Novou, keramickou kropenku jsme pověsili na daleko frekventovanější místo u vstupu do kuchyně. Kromě nás se žehnají vnoučata. Usilovně, i několikrát denně. Nemám na to žádný měřicí přístroj, ale přesto si dovolím tvrdit, že je to na každém z nás i na rodině jako celku znát!