Milý synu,

dovol mi, abych Ti tak říkal.

Je mi tak akorát, abych mohl být Tvým tátou.

Když bylo mému synovi šest let, vyprávěl svým spolužákům, jak táta vysvobodil maminku ze spárů draka. Paní ředitelka si mne druhý den vzala stranou a vysvětlila mi, že synova pověst díky podobným bajkám utrpí.

Možná si řekneš, že jsem to tenkrát přehnal. Že jsem mu měl hned přiznat, že se mi maminka líbila ve spartakiádním trikotu a jediná opravdu dramatická chvíle nastala, když jsem se před ní (jako mladý blbec) předváděl na motorce.

Nepřehnal! Zato vím úplně přesně, kdy bych šel úplně za čáru. Přesně za tu čáru, kterou ročně překročí tisíce mladých mužů. Totiž kdybych tomu malému zbožňovateli, který ve mně viděl něco mezi supermanem a drakobijcem (a dobře si pamatuji, že jsem se v jeho letech na svého tátu díval stejně) řekl, že už mně to s mámou nebaví a uvidíme se možná o nedělích.

Možná se Ti stalo něco podobného. Pak Ti nemusím nic vysvětlovat. Samotnému je mi při té představě těžko.

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal,“ píše Saint-Exupéry ve svém Malém princi. Nezlob se, ale mívám často pocit, že Ty sám nechceš být zodpovědný vůbec za nic. A proto se bráníš cokoli k sobě připoutat. Anebo, přinejmenším, si s tím dáváš hodně načas.

Proč svůj dopis adresuji Tobě, křesťanovi? Vidím kolem sebe desítky Tvých vrstevníků, kteří se potácejí životem. Kteří ničí svoje vztahy a neví, že je to ničení. Kteří zrazují své děti a netuší, co je zrada. Jedině Bůh dovede rozplést gordický uzel jejich života. Já to nedovedu.

Ale Ty, můj synu, máš klíče od komnat, kde lze nalézt odpovědi. Nebo bys měl přinejmenším tušit, kde ty klíče hledat.

A tak se Tě ptám: Proč jsi na světě? Jak má vypadat život věřícího chlapa? A kde je cíl?

Ano, jsou to řečnické otázky. A dovol ješitnému otci, aby si na ně před Tvým zrakem odpověděl. A promiň, že to bude chvílemi drsné čtení.

 

Za prvé

Na světě nejsi proto, aby ses tu poflakoval, zbůhdarma užíval volného času a nabyté svobody cestovat a bavit se. Abys ve víře zvlažněl a myslel si, že si bez Boha vystačíš! Aby ses po dlouhá léta dospělosti choval jako malý kluk! Velmi bych Ti doporučoval shlédnout toto video s Giannou Jessen. https://amara.org/hu/videos/PglfLwrTdkd4/cs/385208/ Je to jedno z mála videí, při kterém jsem se jako chlap styděl. Tady máš její výzvu: „Muži! Byli jste stvořeni pro velikost, jste uděláni, abyste povstali a byli muži, jste od toho, abyste chránili ženy a děti, a ne proto, abyste stáli stranou a otočili se zády, když víte, že se děje vražda, a nic s tím neudělali. Nejste tu od toho, abyste použili ženu a pak ji opustili. Jste stvořeni, abyste byli laskaví a milosrdní a velcí a za něčím si stáli. Protože, muži, poslouchejte mě, jsem příliš unavená z toho, že dělám vaši práci!“

Mně, milý synu, rve srdce dívat se na bolest a někdy slzy zoufalství věřících dívek a mladých žen, které na rozdíl od Tebe berou svůj život i svou víru vážně a nemohou si dovolit onen „mužský luxus“ odkládat dospělost donekonečna. Které promýšlejí svůj budoucí život, myslí na dobro svých dětí a hledají opravdového muže. A nenacházejí! Znám dost věřících žen, které dnes vedou těžký zápas o svá manželství a víru svých dětí po boku nevěřícího muže. Není jim co závidět.

Možná mi řekneš, že Ti dnešní katolická církev připadá moc zženštilá. A proto se není co divit, že v ní ženy převládají. Že jsme ideál křesťanského rytíře dobývajícího Svatou zemi navždy pohaněli a udělali z něj příklad krutého fanatismu. Snad máš trochu pravdu. Ale kdo jiný je tohoto stavu příčinou, než my muži. Ty i já! Proč musí dnešní bitvy, které jsou často ostřejší a záludnější, než-li dávné souboje, vést životem zraněná, kdysi všemi opuštěná a zdravotně handicapovaná Gianna? Zatímco my si drnkáme na kytaru, lezeme po skalách nebo jen tak zbůhdarma plýtváme svým drahocenným časem na sociálních sítích.

Rád bych byl špatným prorokem, ale tuším, že se blíží doba, kdy budeme my, křesťané, stát zády u pověstné zdi letohrádku Hvězda a bránit víru našich děti, protože už nebude kam ustoupit. A nebude vinou žen ani dětí, že nás bude zoufale málo!

 

Za druhé

Nevzpomínám si, že by náš Pán Ježíš Kristus kdy říkal něco o radovánkách. Život křesťanského chlapa, to je boj a ruku v ruce s ním přichází oběť. Znáš ještě význam toho slova? Asi mi řekneš, že oběť je ošklivé a zastaralé slovo a že obětovat se bolí. A budeš-li upřímný, tak dodáš, že na to, aby ses obětoval, prostě nemáš!

Jistěže nemáš, ani já na to nemám. Ale když řekneme A, je třeba říci i B. Také mně trvalo dlouho, než jsem pochopil, že bez Boha nemůžu dělat téměř nic. Klekni před nejbližším křížem, který najdeš, a pros Boha, aby Ti dal sílu se obětovat a jít životem zmužile.

Všude kolem sebe vidím ženy, která jsou nuceny přebírat mužské role. Ve výchově, v práci, v předávání víry. Ale v tom, aby jejich synové vyrostli v muže, jsi nenahraditelný. Jako otec, dědeček, strýc, vychovatel nebo přítel.

 

Za třetí

Říká se, že muž je hlava rodiny. Ne proto, aby poroučel a nechal si posluhoval. Ale aby moudře vedl a sloužil. Až jednou, z Tvého pohledu za velmi dlouho, předstoupíš před našeho Pána, nebude se Tě ptát, kolik akordů jsi mistrně zahrál, kterou horu slezl a už vůbec ne, kolik piv jsi za život vypil.

Spíš se zeptá: Jaké jsou Tvé děti? Jak pevně jsi stál po boku své ženy? Kolika lidem jsi otevřel oči pro Boha? Kolik ran jsi utržil při obhajobě své víry? Kolika potřebným jsi pomohl? Modlím se za to, aby v ten okamžik nebyly Tvé ruce prázdné!

Svatý František Saleský ve své modlitbě říká: „Pane, chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci a zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých“.

Mám Tě moc rád, synu! A jedině proto Ti píši. Oba totiž oné větší, něžnější a v mnoha ohledech Bohu věrnější části křesťanstva hodně dlužíme. A dluhy se mají platit!