V liturgickém pokladu církve je ukrytá i jedna menší vzácnost, která se vytahuje na světlo právě teď, v předvánočním týdnu. Jsou to takzvané „o-antifony“: krátké modlitby a zvolání k Mesiáši, který už se blíží.
Začínají vždycky zvláštním oslovením, u kterého je v latinském znění citoslovce „o“, česky „ó“, které vyjadřuje radostnou úctu. Jsou sestavené z biblických výroků, takže u nich padá námitka, že si církev katolická dává do liturgie lidské nálezky, které nejsou v Písmu. A jsou opravdu trochu schované: mají své místo v breviáři, kde stojí v nešporách jako antifony k Magnificat, a ve mši svaté jako zpěv před evangeliem, který se ovšem většinou nahrazuje písní z kancionálu.
Ale jsou tak krásné, že by stálo za to, kdybychom si je tento týden brali jako punkta k rozjímání a každý den si tu příslušnou přečetli. Třeba nám utkví aspoň to oslovení: kdo ho udrží v hlavě, může ho nosit v srdci.

17. prosince:
Moudrosti, ty vycházíš z úst Nejvyššího, ty se rozpínáš od jednoho konce světa k druhému, ty mocně a mírně řídíš všechno: přijď a nauč nás cestě rozumnosti!
O Sapiéntia, quæ ex ore Altíssimi prodísti, attíngens a fine usque ad finem, fórtiter suavitérque dispónens ómnia: veni ad docéndum nos viam prudéntiæ.

18. prosince:
Hospodine, vůdce Izraelova domu, ty ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás s velikou mocí!
O Adonái et Dux domus Israel, qui Móysi in igne flammæ rubi apparuísti, et ei in Sina legem dedísti: veni ad rediméndum nos in brácchio exténto.

19. prosince:
Kořeni Jesse, ty stojíš jako znamení národům, před tebou zmlknou ústa králů a národy tě budou vzývat: přijď a vysvoboď nás, už neprodlévej!
O radix Iesse, qui stas in signum populórum, super quem continébunt reges os suum, quem gentes deprecabúntur: veni ad liberándum nos, iam noli tardáre.

20. prosince:
Klíči Davidův a žezlo Izraelova domu, když ty otevřeš, nikdo už nezavře, když ty zavřeš, nikdo už neotevře: přijď a vyveď ze žaláře spoutaného, jenž sedí v temnotě a ve stínu smrti!
O clavis David, et sceptrum domus Israel; qui áperis, et nemo claudit; claudis, et nemo áperit: veni et educ vinctum de domo cárcerís, sedéntem in ténebris et umbra mortis.

21. prosince:
Východe, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo žijí v temnotě a ve stínu smrti!
O Oriens, splendor lucis ætérnæ et sol iustítiæ: veni, et illúmina sedéntes in ténebris et umbra mortis.

22. prosince:
Králi národů, toužebně očekávaný, ty jsi nárožní kámen, který spojuje Boží lid vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!
O Rex géntium et desiderátus eárum, lapísque anguláris, qui facis útraque unum: veni et salva hóminem, quem de limo formásti.

23. prosince:
Emanueli, králi náš a zákonodárce, na tebe čekají národy, abys je zachránil: přijď a dej nám spásu, Pane, náš Bože!
O Emmánuel, rex et légifer noster, exspectátio géntium et salvátor eárum: veni ad salvándum nos, Dómine Deus noster.