Téma

Je-li ve stádu ovcí koza a hrozí-li příchod vlka, ovce se shluknou kolem kozy; nevím, jestli je to pravda, kozy nepěstuji, četl jsem to v knize amerického autora E. T. Setona; a ten říká, že ovce ctí v kozách vyšší autoritu. Nevím, jak ovce, u lidí něco podobného platí mimo jakoukoliv pochybnost! V nejistých dobách, jako je ta naše, lidé – instinktivně? – hledají pevný bod a rádi se shlukují kolem diktátorů; někdy mi připadá, že čím je diktátor více agresivní, tím líp – tedy v očích mnoha lidí. I v Kristově církvi. Hledání vhodného, pro nás křesťany přijatelného, spasitele je u nás v křesťanských kruzích mimořádně silné; v české kotlině, ba ani v moravských úvalech se ovšem (a díky Bohu za to!) momentálně nikdo vhodný pro tuto roli najít nedá. Čeští politici, kteří se hlásí ke křesťanství, jsou příliš nevýrazní. Nezbývá tedy, než najít si spasitele mezi vůdci cizích zemí...

Hebrejské jméno Barabáš znamená „syn otce“. To platí ovšem i o Ježíšovi. Z toho vznikla hypotéza, že Ježíš a Barabáš byla jedna osoba, Pilát soudil jenom jednoho, ale křesťanská sekta z něho udělala dva; bohužel o tom platí zhruba totéž, co poznamenal evangelista k obvinění, že učedníci ukradli Ježíše z hrobu: „Ten výklad je rozšířen až do dneška.“ Ztotožnění „syna otce“ opakuje třeba Karol Sidon v knize Evangelium podle Josefa Flavia...

Část postní doby a Velikonoce jsem strávil v Dubaji, která je součástí Spojených arabských emirátů. Ve dvoumilionové metropoli jsou dva katolické kostely (jeden u centra, druhý na periferii) vzdálené od sebe přes třicet kilometrů. Kostely jsou bez věží a bez zvonů, zato mají u nás neobvyklou kapacitu asi dva tisíce lidí. Takže jsou potřební pořadatelé, kteří usměrňují příchozí do ještě volných míst či organizují postup u svatého přijímání... Protože víkendovými dny v arabském světě jsou pátek a sobota, jsou nedělní bohoslužby v u nás nevídaných třech dnech, a to od pátku do neděle. Doporučeným postním dnem je místo pátku středa.

Umírám! Tak zněl před dvěma týdny titulek jedné zprávy, která se objevila na internetovém zpravodajství. Nadpis je to dramatický, ale co nám sděloval? Zapomněl jsem dodat, že nám autoři také v nadpisu představili autora, tudíž celý nadpis byl „Benedikt XVI.: Umírám!“ Autoři se pak snažili v textu vysvětlit, že emeritní papež oznámil světu, že je s ním konec, lidově bych řekl, že to„zabalil“.