V moderní demokracii, na rozdíl od celých předchozích dějin lidstva, začal o všem podstatném rozhodovat „lid“. (Ani v těch antických městských státech, kde nevládl panovník a o kterých se mluví jako o demokraciích, nevládl ve skutečnosti „lid“ – vždyť otroci byli úplně bez práv...) Ale jací to byli lidé, kteří začali rozhodovat v demokracii? Lidé vychovávaní ve víře v Ježíše Krista, lidé určitým způsobem zakotvení ve víře (nedělám si ovšem žádné iluze, že by všichni byli dokonalí), modlící se. Z toho mi logicky vyplývá, že měli alespoň základní předpoklady pro to, aby uměli rozlišovat mezi dobrem a zlem a měli v podstatě jasno, co je dobro a co není. V dnešní těžce bezbožné, dokonce bych řekl protibožné, době lidé tuto schopnost ve své většině ztratili. Docházím k neradostnému závěru, že bez ukotvenosti alespoň většiny lidí v Bohu, není možné demokracii provozovat jako účinnou formu státního zřízení. Před sto lety jsme zřídili republiku, která odmítá v oficiální komunikaci i pouhou zmínku o Bohu. Na prezidentské standartě čteme, že PRAVDA VÍTĚZÍ – ale to je jen falzifikace husitského hesla „Pravda Páně vítězí“ – i to problematické husitství, ke kterému se první republika hlásila, bylo pro její oficiální potřebu zdeformováno...
Sidebar
RSS
Téma
Křtiny po půlstoletí
V osmkrát vyloupeném senomatském kostele se mše svatá slouží jen jedenkrát za měsíc, a to pro poslední věřící rodačku, osmdesátiletou babičku. Nádherný gotický kostel ze třináctého století už také není kostelem farním. Sloučením čtyř farností v našem okolí vznikla jediná farnost při poutním kostele Navštívení Panny Marie v Petrovicích u Rakovníka; statistika této farnost: dvaadvacet kostelů plus několik kaplí, tři farní budovy, jeden farář a dvacítka farníků z deseti tisíc obyvatel...
Adventní uvažování o modlitbě a o mši svaté
Rád bych se v tomto adventním čase podělil o své zkušenosti s modlitbou a účastí na mši svaté. Jen připomenu, že jsem konvertita, obrácen před 13 lety a pokřtěn před 9 lety. Přiznávám, že na počátku mé duchovní cesty byla modlitba velký problém. Nejen že jsem na ni nebyl schopen najít čas, ale dokonce jsem jí vůbec nebyl schopen...
Modlitba ke svatému jáhnu Štěpánovi
Svatý Štěpáne, svatý mučedníku Boží, oroduj za nás za všechny, modli se prosím úplně za všechny: za ty, kdo mají dar promlouvat a svědčit před nevěřícími, i za ty, kteří tento dar nemají, za ty, kteří – a je jich v našem dnešním světě tolik –musejí bez viny trpět násilí a zlo, jako jsi je, první z mučedníků Kristových, vytrpěl ty, modli se jako při svém kamenování v Jeruzalémě, i dnes za ty, kteří se násilí a zla dopouštějí...
Dobrovolné povinnosti křesťana
Když se ráno nepomodlím, jdu pak z domu, jako bych kulhal na jednu nohu: to je faktická zkušenost. Ano, modlitba je něco jako hygienické návyky. Aby člověku prospívala, musí přejít z duše do těla, do toho, čemu se říká dynamický stereotyp. To vyžaduje určité období snahy, po kterém už to jde lépe, jako když se muzikant dostane přes stupnice a etudy. Pak má člověk modlitbu pevně usazenou v životním rozvrhu a je nesvůj, když ji nestihne...