Duchovní

Dnešní neděle pro ty, kteří se nechávají vést vítězným pastýřem do nebeské radosti, je ověnčena vděčností a prosbou. Je den modliteb za nová duchovní povolání – celá církev, vědoma si nedostatku v této oblasti, úpěnlivě prosí: „Pane, pošli dělníky na svou žeň.“ Jak kázat o dobrém pastýři a jeho stádu dnes, kdy člověk nechce být členem tupého stáda, které se v lepším případě nechá vést, a neví kam, v horším zpanikaří a zničí samo sebe?

V promluvě z neděle Božího milosrdenství jsme si připomněli, od čeho především nás chce milosrdný Bůh zachránit – od pekla. Druhý den na to ve věznici, kde sloužím jako kaplan, jeden „loupežník“, který často připomíná své znalosti Bible – pronesl řeč o tom, že peklo neexistuje, protože Bůh je láska. Bratr dostal za úkol, aby spočítal, kolikrát Pán Ježíš v Písmu mluví o pekle a varuje nás před ním...

Podobně jako Panna Maria byla moje babička skromná, tichá, pokorná a zbožná. Babička mi dávala příklad svým životem, který pevně stál na základech Desatera a byl prodchnutý vírou a důvěrou v Boha. Když jí bylo sedm let, vypukla druhá světová válka. Ve dvanácti letech přišla o tatínka a jako nejstarší ze sourozenců začala být své mamince oporou a předčasně tak dospěla, protože následovala jen práce a odříkání... 

„Drahé děti! Dívám se na vás a vidím, že jste ztracení. Proto vás všechny vyzývám: vraťte se k Bohu, vraťte se k modlitbě a Duch Svatý vás naplní svojí láskou, která dává radost srdci. Naděje bude vzrůstat ve vás i v lepší budoucnost, a vy se stanete radostnými svědky Božího milosrdenství ve vás i kolem vás. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu. “ 

(25. 4. 2022) 

(Věříme v Medjugorje, ale uznáváme konečný úsudek církve.)