Duchovní

Svatý Kleofáši, když ženy  svědčily o Pánově zmrtvýchvstání, nevěřil jsi jim. Když jsi odcházel z Jeruzaléma, protože jsi chtěl pryč z města, kde jsi zažil tak veliké zklamání, přesto jsi cestou se svým druhem nehovořil o ničem jiném než o Pánu Ježíši. Oroduj prosím za všechny, kdo kvůli své neschopnosti uvěřit odcházejí se zklamáním ze společenství církve – ale přesto stále na Ježíše myslí...

Smrt se lékařské vědě nikdy nepodaří odstranit. Co s ní? Ateista se pomyšlení na smrt vyhýbá. Pokud se jí zabývá, tak spíš uvažuje o eutanazii. Jen aby nemusel přemýšlet o tom, kam umírá. Víme my, kam umíráme? V Božím plánu je život věčný. Smrt je velkým burcovatelem a kazatelem. Právě v ní dosahuje Boží láska největších výsledků. Milost dobré smrti je možné předem vyprosit sobě i druhým...

Nedávno jsem slyšel návod, jak se stát svatým. Na prvním místě být Ježíšovým svědkem, potom teprve můžeš být svatý. Není možné být svatým bez svědectví. Kdo je to svědek? Svědek je člověk, který svědčí slovy o tom, co se stalo. Při různých nehodách, zločinech, při svatbách, při křtech, dobrých skutcích, zázracích. Stává se, že něco slyšíme, vidíme – jsme toho svědky – ale vůbec to nepochopíme nebo pochopit nechceme...

Poslouchat kázání je užitečné, ale nejdůležitější je slyšet Ježíše, který říká: „Povídej, co tě těší, co tě bolí, s čím ti mohu pomoci?“ A člověk mlčí. Je němý. Neslyší Ježíše a neví, že si s ním má povídat. To dnešní evangelium nám říká: vnímat Boží hlas, který k nám promlouvá skrze Písmo, svědomí, vnuknutí, modlitbu, je veliký dar o který je potřeba se starat. Udržovat ho tím, že vyhledáváme místa a chvíle, kde se můžeme setkat s Bohem.