Je Česká republika můj stát? Samozřejmě ano! Tedy pravděpodobně ano, vždyť mám český rodný list, občanský a řidičský průkaz, mám českou státní příslušnost. Ale jak je to s identifikací s ní? To už je těžká věc! Mám pocit, že České republice, tedy její politické a námi volené reprezentaci nerozumím. Nevím, kam směřuje nebo chce směřovat, neznám její postoje vůči globálním společensko-politickým otázkám a problémům a zdá se mi, že snad ani žádné nezaujímá. Latentní nacionalismus skrývající se za konzervativní hodnoty mne jako jediný současný jasně slyšitelný názor příliš neoslovuje. Česká republika je pro mne nesrozumitelná a nenabízí žádné ideje, s nimiž bych se mohl identifikovat. A na základě čeho jiného bych se s ní identifikovat měl, když ne na základě idejí? Takže jsem možná spíš já její než ona má.

Mám-li však problém identifikovat se s ČR, tak církevní společenství mi to násobně vynahrazuje. Problém neporozumění v něm nezažívám (tak často). Zatímco ČR nabízí jen zájmy, církev především ideály. Církev nabízí hodnoty, které jsou skutečné, a byl bych blázen, kdybych je odmítal. Je zvláštní, že jsem se ve společenství věřících zatím nesetkal s někým, kdo by mi vysloveně vadil, kvůli němuž bych toto společenství měl opouštět.

S určitou paradoxní vděčností sleduju i debatu o odluce církve od státu. Mám pocit, že se mnohé vyjasňuje, že se člověk dozvídá jasné ano či ne a ví, v jaké pozici a vůči komu se ocitá. Mnohé se demaskuje a celý ten proces bude spíše očistný než likvidační. Církev přežila v mnohem horších podmínkách, než jaké má v současné době v České republice. Naříkat, že náš hlas není dostatečně zastoupen nebo respektován… Mnohem důležitější je, aby byl vůbec slyšet, a to zatím myslím je. Ne každé zrno musí vydat padesát nebo sto jiných, může to být také jenom dvacet nebo deset.

A stejné je to s pocitem „vytlačení na okraj zájmu“. Známe snad Boží vůli? Náš Otec se jistě nepohybuje v diskursu stálého růstu nebo trvale udržitelného rozvoje. Měli bychom být co nejlepšími křesťany, už to je práce na celý život. Čím lepšími křesťany budeme, tím více nás bude.



Autor, nar. 1979, žije v malé obci v Litoměřické diecézi. Pracuje jako učitel, je ženatý a má dvě děti. Křest  přijal v dospělosti.