Začala doba postní. Čtyřicetidenní... Co s ní? Začal jsem zcela banálně a od lesa: zadal jsem si „půst“ a Google mi za 0,10 sekundy nabídl – tedy aspoň jak on sám tvrdí – přibližný počet 866 000 odkazů; samozřejmě je nepročtu všechny, jen několik, vybraných z těch, které mi vyhledavač nabídl nejdřív. „Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané odmítáním příjmu potravy, jeho redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos,“ nabízí se mi definice – se kterou si tedy někdo opravdu pohrál, aby v ní jako bylo co nejpřesněji vše. Snad ano – jenže závažná závada je, že takováto definice naprosto neví, jaký je rozdíl mezi postem a dietou!
Jinak převládá, jak tak bloudím internetovou nabídkou o postu, půst jako „pozitivní přínos“ pro pozemský život, ne jako „jednání jedince nebo společenské skupiny“ z duchovní, primárně k Bohu obrácené motivace – už i já mluvím jako encyklopedie, no... Ale je to pochopitelné.
Půst má i své – něco jako – „oficiální stránky“, ale ani zde nejde o půst náboženský, nebo křesťanský, v našem smyslu slova náboženský. Čtyřicetidenní půst, pětačtyřicetidenní půst, padesátidenní půst... Žádné snadné maličkosti! Server pust.cz založil „nějaký Pavel, co věří v nevím co, a proto dokáže cucnout energii zvenku bez potřeby jídla,“ jak sám píše... Nicméně i on říká, že „důvěra v jakési formě náboženství tu je.“ Asi už jsem starý: přistihuji se při pocitu, že při návratu z intelektuálních výprav do jiného než vlastního duchovního světa do své církve a své víry se stále častěji vracívám s pocitem ne zajímavého dobrodružství, ale radosti, že jdu domů... Bezpečí – jdu domů!
A doma? Myslím, že kdyby se dělala statistika, o čem se na začátku postní doby mluví v našich českých katolických kostelech, vyšla by nám myslím jako nejfrekventovanější téma promluv na začátku postní doby výzva, ať se jen příliš nepostíme. Osobně jsem ale letos slyšel na začátku postu jen dvě promluvy – jedna mě informovala, že na postní dobu se můžeme dívat z různých úhlů a vůbec to nemusí být doba nějakého přehnaného pokání, hlavní je prý obnovit si vztahy s lidmi; druhá mi radila, že lepší je omezit se v postní době málo, ale dodržet to, než dát si větší předsevzetí, a pak je nedodržet. Čím menší půst tedy, tím lepší. Kněží jsou zkrátka zkušení, vědí, ke komu mluví, co si mohou dovolit.
Zjevení Panny Marie v Medjugorje je pro mne nesporně pravé – a snažím se řídit tím, co nám Panna Maria na tomto svatém místě radí (nakolik mi to pak opravdu jde, je jiná záležitost). Ale – uvádím výslovně a pro pořádek – podřizuji se budoucímu úsudku Církve. Jedním z témat medjugorského zjevení je právě půst. Maria nás vyzývá ne k tomu, abychom se postili málo, ale vyjadřuje důvěru, že se dokážeme postit i víc než jenom symbolicky. Chce po nás půst, který bychom opravdu pocítili. A nevydržíme-li? Zkusíme to znova. Nedojde daleko, kdo nemá náročný cíl; nedojde nikam, jehož cíl se blíží samotné nule.