Lze očekávat prudký růst počtu lidí s titulem promlouvajících k veřejnosti. Pro jejich rychlou orientaci mezi staršími a protřelejšími kolegy a k jejich většímu úspěchu při veřejných přednáškách jsem připravil stručný souhrn pravidel, zaručujících vysokou popularitu...

Osmero akademika aneb Jak získat a udržet punc vzdělance

1. Na úvod skromně, ale důrazně připomeňte posluchačům, jak jste výjimeční. V průběhu přednášky to několikrát zopakujte. Řekněte, s kolika významnými lidmi jste se potkali, s kolika jinými akademiky spolupracujete a komu radíte. Ideální je, pokud radíte premiérovi, předsedovi nadnárodní organizace či papeži. Pokud nikomu z nich neradíte, naznačte, že se vás tito lidé chystají oslovit či by to alespoň měli udělat, protože vaše rady jsou přesně to, co potřebují.

2. Od akademika se čeká, že má publikace. Uveďte počty knih, které jste napsali, počet jazyků, do kterých byli přeloženy. Máte-li dostatek prostoru, nebojte se tyto jazyky vyjmenovat.

3. Nedopusťte, aby byla odhalena vaše omezená znalost problematiky. Vždy a všude citujte jiné autory, abyste mohli případné omyly svést na tyto zdroje. Za své myšlenky vydávejte jen obecně známé pravdy, staré jako lidstvo samo, či banální paralely typu „lidský život je jako den“.

4. Radikálně odmítněte radikální názory. Vyhnete se konfrontaci a nutnosti zaujmout jakékoliv stanovisko.

5. Nebojte se podbízet vkusu publika. Je dobré kritizovat „ty nahoře“, sprostý lid to ocení a bude mít pocit, že jste jeden z nich. Stejně účinné je hovořit o „nutnosti změny“, musíte ovšem naznačit, že měnit se musí svět kolem posluchače, nikoliv posluchač samotný.

6. Ať už hovoříte o čemkoliv, prezentujte to jako věc zcela novou a radikálně odlišnou od všeho, co tu bylo dříve. Přísloví „Nic nového pod sluncem“ je nepřítelem akademického růstu.

7. Nebojte se opakovat, vždyť opakování je matka moudrosti. V přednáškách i ve svých knihách tedy omílejte stále dokola totéž. Čtenáři či posluchači se to už dávno vykouřilo z hlavy. Pokud se mu to z hlavy nevykouřilo, nevadí. Lidé nejvíce ocení, když se z úst akademika dozvědí to, co už stejně vědí.

8. Nenechte se vyvést z míry otázkami z publika. Pokud jste se drželi výše zmíněných zásad, budete mít posluchárnu tak plnou, že si v ní nikdo netroufne položit konfrontační otázku. Pokud někdo upozorní na skutečnost, že jednotlivé části vaší přednášky jsou ve vzájemném rozporu, prezentujte to jako svou otevřenost vůči různým názorům. Jste-li pečlivý řečník a chcete se na dotazy nachystat předem, připravte si několik univerzálních odpovědí, a užívejte je v pravidelném rytmu bez ohledu na položenou otázku. Budete-li mluvit dostatečně dlouho, většina posluchačů nabyde dojmu, že jste na otázku odpověděl.

A na závěr bych chtěl dodat ještě jednu důležitou, dosud nevyřčenou věc: věřím, že dodržování těchto zásad, jejichž finální text jsem konzultoval s nositeli Templetonovy ceny a které vyjdou v plné verzi v mé další anglické knize, přinese každému úspěch, a to nejen v akademické sféře, ale i v politice či při hospodské hádce. Nemohu samozřejmě garantovat, že úspěch se vždy a u každého dostaví, neboť kategoricky odmítám fanatismus, který tvrdí, že alespoň určitá míra úspěchu je přístupná každému. Navíc, jak všichni víme, těžkopádné a nereformované struktury, jejichž jsme součástí (a zvláště pak jejich nejvyšší představitelé), nám neumožňují dokázat vše, co bychom dokázat chtěli. Snad v tomto ohledu podpoří potřebné změny alespoň mé rady, jež byly před nedávnem – pozdě, ale přece - vyžádány z míst nejvyšších. Můj pohled na celou problematiku, zcela nový a radikálně odlišný od předchozích pohledů, ať už takových či makových, je přesně tím, co věci zlepší.

Nějaké otázky?