Ne, nebudu jeho řeč karikovat. Ani jeho jméno, které neumím vyslovit. Jeho nejstarší dceři, která chodí do naší školky, děti říkají Linda. Tohle jméno se nejvíc blíží originálu.

Přistěhoval se k nám před několika lety s manželkou a s první dcerou. Právě manželku jsem zaregistroval první. Šla přede mnou po chodníku směrem ke škole a já si lámal hlavu, kterou žačku čtvrté třídy ještě neznám.

Obchodnické začátky měl těžké. V obchodě pronajatém od místního prodejce, který sám obchod neudržel. V konkurenci s místní Jednotou. Otevřeno od sedmi do sedmi, v pátek i ve svátek. Ve studeném krámě, který se vytápí jen tehdy, když venku mrzne, až praští.

A nesmím zapomenout na jeho ženu. Ta za pultem prodávala, kojila, možná, u toho jsem nebyl, i přebalovala. Prostě otročina, kterou by našinec nevydržel. K tomu všemu se pokoušel pronajmout si místní hostinec. S tím, dovolím si říci naštěstí, nepochodil.

S bydlením to bylo podobně. Nájem v obecním bytě určeném k rekonstrukci, tam se narodila druhá dcera. Po zahájení rekonstrukce (na novou třídu mateřské školy) stěhování do dalšího, privátního podnájmu. Výpověď a rok bydlení v malé špelunce, skladu za obchodem. Třetí dcera na cestě.

Pak se začalo štěstí trochu usmívat. Obchod se celkem zavedl, zákazníků přibylo. Uvolnil se krásný, prostorný, obecní byt. Do něj se, koncem listopadu, narodí třetí dcera. V obchodě dál dřina, ale snad se to dá lépe snést.

Naučit se česky je pro rodilé Vietnamce taky oříšek, paní vám doteď rozumí s bídou každé třetí slovo. A vy jí tak podobně.

Máme spolu dost co do činění. Jsem jeho zákazník, za obec mu pronajímám byt, řešíme spolu provoz na náměstí před obchodem.
Za sebe mohu říci, že je to slušný chlap. Rozený obchodník, který vám pomůže s basou piv až do auta. Tvrdý, ale férový vyjednavač, když jde o výši nájmu a platby za služby. Taky přísný otec, soudě podle dikce jeho komunikace s dětmi v rodném jazyce.

Teď se o něj začínám trochu bát. Neohrožuje ho EET ani zvýšení minimální mzdy (všechno si dělá sám). Protivníkem, se kterým si těžko poradí, se stávají e-shopy velkých obchodních řetězců. Pokud si po internetu objednáte nákup za 1200, respektive 1000 Kč, přivezou vám jej bezplatně až domů a ještě vám ho vynosí ve firemních taškách na verandu. Delší dobu pozoruji, jak se dříve spanilé jízdy firemních dodávek stávají v našem městečku i přilehlých osadách běžnými. Nevím, jak dlouho bude náš obchodník, ale i prodejna Jednoty, vzdorovat. Rok? Dva či tři? Kam se náš Vietnamec s početnou rodinou poděje? Bylo by škoda, kdyby odešel. Když pro nic jiného, tak slušný nájemce a tři děti ve škole, to je pro obec terno.

A co bude potom? Řetězce bez místní konkurence zdraží? Kam pro rohlíky, na které při objednávce zapomenete? Místní obchůdek, to je taková čtvrtinová hospůdka. Spoustu nového se dovíte, že si Lojza zlámal nohu a je záhodno ho navštívit, Bětka už to má za sebou a Potůčkovic čekají třetího kluka.

Budeme zase o trochu víc sami, zalezlejší v těch svých chalupách. Už letos nás bylo na Pěkné sotva dvacet a s tímhle to lepší nebude.
Rád bych byl špatný prorok, ale venkov se ještě za mého života změní k nepoznání. Nám starostům se zdá, že to nebude k lepšímu. A proto vedeme sveřepé ústupové boje. O místní poštu, hospodu, zdravotní středisko i prodejnu potravin. Patří ke zvláštnostem naší doby, že s tím posledním nám často pomáhají právě Vietnamci. Starosta za svou snahu občas nějaké to uznání sklidí, ale na naše spolupracovníky se zapomíná.

Tímto článkem bych to chtěl napravit!

Autor je starosta městyse Senomaty ve středních Čechách