Vrátil jsem se z krátkého pobytu v Karlových Varech (dárek od dětí).
Je pravda, co se říká, že Karlovy Vary jsou napůl ruské: nápisy dvojjazyčné a nabídka realit už většinou jenom v ruštině. Na ulici je ten druhý slovanský jazyk slyšet snad častěji než čeština. Už na první pohled je to majetná ruská diaspora. Například v obchodě pana Wellensteyna stojí dámské kozačky 12 tisíc Kč, zimní bunda 27 tisíc a pánská košile 6900 Kč. Cenovou situaci zachraňují vietnamské koloniálky a čínské restaurace, kde se člověk nají za stovku. Na samotné kolonádě je ovšem draho ve všech obchodech bez rozdílu.
Nádherný, zvenku i zevnitř, je pravoslavný kostel svatých Petra a Pavla, který nepodléhá české pravoslavné církvi, nýbrž rovnou moskevskému patriarchátu. Navštívili jsme jej 8. ledna, tedy den po pravoslavných Vánocích. Také tam mají vánoční stromečky, ale kostelu vévodila velká ikona Narození Krista, obložená bílými květy. Věřících přicházelo poměrně hodně. Před každou druhou ikonou zapalují svíce, křižují se, uklánějí, někteří až k zemi. A je zvykem ikonu políbit. Činí tak staré babičky i děti. Kostel je otevřený denně od 9.00 do 18.00 hodin. Musím říci, že jsem se tam cítil dobře. I když trochu vyjeveně. Odhalen jsem byl nejspíš hned u vchodu, kde jsem se pokřižoval po katolicku na druhou stranu:-).
I spěchal jsem proto „domů“, ke kostelu svaté Máří Magdalény (postavil jej v letech 1733 až 1736 Kilián Ignác Dientzenhofer). Katolický kostel stojí mnohem blíž centru, nějakých sto metrů od hlavní kolonády. Předpokládal jsem, že mi bude moci také leccos nabídnout a hlavně že tam budu duchovně zcela doma.
Dveře byly zavřené a z malého lístečku jsem se dočetl, že dovnitř bych se podíval při mši svaté v 8.30 (bylo půl čtvrté odpoledne) anebo zítra v 17.00 hodin. Žádný telefonický kontakt, žádná adresa na faru. Pusto, mrtvo, prázdno. Kontrast jak hrom!