Žijem ve zvláštní době. Tak trochu komické. Tragikomické. Prezident Miloš Zeman, o jehož špatném zdravotním stavu diskutuje národ, se vrátil z Číny ve zdraví, zato tam umřel jeho lékař. Poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL, který se veřejně podivil nad mírou nezájmu prezidenta o osud jeho lékaře, si za to vysloužil od hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka titul „svině“ – pro jistotu ještě zopakovaný. Na jednu stranu mě překvapilo, že hradní mluvčí nepoužil některý z daleko šťavnatějších odborných termínů ze slovníku svého zaměstnavatele – ale zřejmě to mají rozdělené: prezident mluví o „….ách“ a „….ech“, a jeho mluvčí jede za slušného: pouhá „svině“; na druhé straně je fakt, že konzervativní lidovec – a zemědělec – Marian Jurečka byl i z pouhé „svině“ tak konsternován, že si, jak mi to připadá, napříště odpustí vůbec každou kritiku „pana prezidenta“.
Žijeme ve zvláštní době: prezident Zeman musí být přece jen unaven, protože si nechal ujít velkolepé oslavy stého výročí konce první světové války v Paříži, s desítkami prezidentů a premiérů, a hlavní roli českého zástupce na těchto oslavách přenechal Andreji Babišovi. Ten, sám veliký filantrop, který vždy rozdával plnými hrstmi, se stačil vyjádřit, že část peněz na zbrojení by se měla vynaložit na pomoc chudým lidem; patrně měl na mysli sociální dávky. Francouzský prezident Macron je jiného názoru.
Kromě filantropa je Babiš také veliký čtenář, bez knížky nedá ani ránu, a proto i s manželkou včera navštívil spisovatele Milana Kunderu a jeho ženu Věru. Tři hodiny se všichni bavili o literatuře, o vhodné míře reflexivity v románu, o možnosti konstruovat román jako původní sbírku povídek, o pomalosti a o zapomnění.
Milan Kundera sídlí ve svém pařížském bytě a v oblíbené restauraci jako veliký guru a vyznamenává vybrané české nuly tím, že jim uděluje audience. Přijatí hosté se pak mají čím chlubit, jak řekl Andrej Babiš, „až do konce svého života“. Kundera tím trochu připomíná svého oblíbeného kolegu Johanna Wolfganga Goetha, který podobně rezidoval ve svém domě ve Výmaru a poskytoval audience rozechvělým celebritám z přelomu 18. a 19. století. Při návštěvě premiér hostiteli navrhl, že se zasadí, aby mu bylo uděleno české občanství; někdejší československé občanství Milanu Kunderovi odebrali Babišovi současní političtí spojenci komunisté někdy v sedmdesátých letech. Žijeme ve zvláštní době: Babiš sice „navrácení“ českého občanství navrhl, ale když se tím pochlubil před novináři, dodal, že „nezná přesný postup pro navracení občanství, ale bude se o tom informovat“. Hlavně že slibuje.
Ostatně Kundera o české občanství myslím zvlášť nestojí: když nemá českou návštěvu, rád zdůrazňuje, jaký je Francouz.
Vedle těchto světodějných událostí se úplně ztrácí drobná postava Emmanuela Macrona; pán Elysejského paláce se vyslovil (vhodné téma pro předvečer oslav konce války!) pro vybudování jednotné evropské armády, co by nás bránila „před USA, Čínou a Ruskem“, a když se popuzeně ozval americký prezident, tak Macron řekl, že to tak nemyslel. Při setkání v rámci oslav si prý všechno vyříkali. A nejen to! Trump také slíbil, že se nesetká (aspoň ne oficiálně) s ruským kolegou Putinem, který také slaví v Paříži; setkání Trump–Putin, jak se obával Macron, by mohlo zastínit francouzského hostitele...
Žijeme... Ale to už jsem myslím řekl.