Je typické listopadové ráno.Zhmotnělá mlha odkapává z holých větví listnatého lesa a naše malá skupinka opouští plzeňské předměstí. Cíl, dvanáct kilometrů vzdálené poutní místo Prusiny, je zatím v nedohlednu.

Jde se mlčky. Pro nadměrné mluvky, mezi které se počítám, dar k nezaplacení.

Rozhlížím se kolem. Někdo pouští v rukou zrnka růžence, jiný sleduje kabonící se oblohu (za chvíli začne pršet), další je ponořený do sebe. Občas si vyměníme úsměv.

Sám se modlím růženec na prstech, ten dřevěný jsem jako obvykle zapomněl doma. Z roztržitosti a opatrnosti zároveň se v každém druhém desátku modlím zdrávasů patnáct!

Při malé přestávce obdržíme text jednoho zastavení křížové cesty. Po kratších úsecích střídavě předčítáme. Život a kříž. Nestačí kříž pochopit a rozumově zpracovat. Musí se vzít do rukou a nést! Všem je nám mezi čtyřiceti a sedmdesáti lety. Každý z nás životní kříž zakusil. Někteří jdou i dnes skloněni pod jeho tíhou.

Vycházíme z lesa, za kopcem čeká útulná, krásně vytopená barokní fara. Vedle ní kostel se hřbitovem a škola. Duchovní, kulturní i vzdělávací centrum tří obcí, které k němu vzhlížejí z přilehlých údolí.

Čeká nás buřtguláš uvařený bratrem františkánem s řádovým jménem Juniper. Vaří podstatně lépe, než jeho jmenovec, druh svatého Františka. A je ohleduplný, několik lžic chilli nevsype do kastrolu s gulášem, ale pouze do svého přídělu. Vyměnit si s ním talíř, asi bych se rána nedožil!

Obdivuji faru. Obnovené barokní stropy, prkenné podlahy, restaurovaná okna a dveře. Všude teplo, čisto, útulno.

Máme dvě hodiny pro sebe. V kapli je vystavena Nejsvětější svátost, na chodbě připraveny knížky. V kanceláři se zpovídá. Beze spěchu, jak kdo potřebuje. Další františkán, bratr Dominik, je tu dnes jen pro nás. Někdo se jde projít, starší se po dlouhém pochodu chvilku natáhnou. Ticho trvá!

Ve čtyři hodiny se scházíme a sdělujeme si své dojmy z pouti. S čím jsme přišli, na co jsme přišli. Bratr Dominik se ptá na náš názor, proč účastníků, pouť se koná patnáctým rokem, ubývá. V Plzni se koná koncert křesťanské kapely, farní mládež jde na ples, je ošklivo, mladá a střední generace mají jiné priority?! Sám jsem tu poprvé, takže si moc netroufám hodnotit.

Od pěti je v kostele mše svatá. Předvečer slavnosti Ježíše Krista Krále. Čte se dialog Krista s pontským Pilátem. Slavnost vyhlásil v roce 1925 papež Pius XI. Tedy v době, kdy se většina monarchií ve světě měnila v republiky. Jsem tehdejšímu papeži za to vyhlášení vděčný. Byl bych moc nerad, aby byl Pán Ježíš prezidentem nebo dokonce předsedou mého života.

Rozjíždíme se přistavenými auty. Do tmy svítí okna školy, kterou provozuje občanské sdružení. Ten nevelký kopeček už tři sta let žije. A když to jen trochu půjde, moc rád se sem napřesrok vrátím.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prus%C3%ADny
https://www.koinonia.cz/kostel-prusiny/