Léto je víc než politika – lidé teď nadávají na horko víc než na vládu a premiéra!
A ještě jeden jev: sám na sobě zjišťuji, jak vzniká ideologie. Totiž tak: nemám rád zimu a zimní radosti jako lyžování mi nic neříkají – nemám rád zimu, a tak prohlašuji, že mi letní horka nevadí, ale ve skutečnosti mi taky vadí, jako každému.
Ovšem podle mě: pořád líp vedra, než kdyby mrzlo!
Ale v příčinné souvislosti to není – anebo je? Je to tak, že větší vedra v létě znamenají menší mrznutí v zimě, anžto tepelný fond, určený pro příslušný kalendářní rok, se vyčerpá – nebo je to tak, že čím větší vedra v létě, tím nižší teploty zimě, protože – nevím, tady mě sice žádná logická souvislost nenapadá, ale možná, že je – pokud jde o počasí, už se dnes nedá věřit nikomu...
Každopádně: vedra mi vadí. Teplota přes 30 stupňů Celsia je moc.
Vleču se pomalu ulicemi a nechápu, kolik lidé stíhají nejrůznějších aktivit. Nejen přehršel akcí k dvoustému výročí narození Johanna Gregora Mendela. Mendelova osobnost mě vždycky zajímala, lidsky a duchovně i společensky, ale jeho dvojnásobně kulaté narozeniny jsem vůbec neslavil, kvůli horku. Chtěl jsem jít aspoň na jeden z koncertů konaných na jeho počest na jeho náměstí na Starém Brně, ale zůstal jsem doma, u knížky, v studeném pokoji. No, přiznám se, že jsem chtěl vidět na živo zpěvačku Ewu Farnou, ale neviděl jsem a neslyšel. Ewa Farna mě zajímá od začátku její česko-polské kariéry. Zajímá mě ta dvojjazyčnost, ale především to, co má Ewa Farna společného s Mendelem – jak se spojuje světská moc a sláva s duchovním žitím a vírou…
A taky se konají spousty akcí festivalu Meeting Brno. Ty už nestíhám sledovat vůbec: vrcholem mé aktivity ve vztahu k tomuto náročnému festivalu je, že si v klidu – a ve studeném pokoji – přečtu ráno příslušný denní program.