Velmi mě zaujal článek pana Tomáše Valera (http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-literarni/menu-fejetony/4614-ec-29-a) 🙂 Fakt dobrý! Rozeslal jsem mnoha lidem...
Vzpomínám, co jsem (asi v roce 1988) provedl v předmětu občanská nauka. Nepamatuji si už, co se tehdy ve světě událo, ale když nás o tom soudružka učitelka (bylo to na středním odborném učilišti zemědělském v Prostějově) informovala, přihlásil jsem se a namítl, že na Hlasu Ameriky to ráno viděli jinak...
Ne – žádný postih mě nečekal. Komunistům už zřejmě docházely síly a soudružka učitelka byla hodná ženská. Reagovala culením stejně jako kluci ve třídě – „No jo – to je celé Pavlos!“
Zato můj spolupracovník Staňa si vzpomněl na jiný příběh. Jeho oba rodiče byli v KSČ. Jednou ho jeho soudružka učitelka oslovila: ,,Staníčku, oba tvoji rodiče jsou v komunistické straně, to je dobře. To si jistě dopisuješ z nějakým kamarádem ze Sovětského svazu, že?" Jenže Standa ducha komunismu s rodinou nesdílel a navíc byl v pubertě, takže reagoval větou: „Bych se vys..l!“ Soudružka učitelka nejprve zkoprněla, ale pak následovala scéna, která měla dohru v ředitelně za přítomnosti maminky… Zajímavé je na tom, že soudružka učitelka za několik měsíců emigrovala přes Itálii do USA 🙂 Asi si potřebovala namalovat pěkný kádrový posudek.
Ještě vzpomínám na kamaráda Peťu, který na stejné škole nastoupil přibližně o šest roků dříve a v prvních dnech měl kolizi se soudruhem ředitelem. Ten mu totiž strhnul z krku křížek. A jak reagoval Peťa? Ubalil soudruhu řediteli Bočkovi pořádnou baňu, až mu „přehazovačka“ přeletěla na druhou stranu. No a tím ovšem Peťa na učňáku skončil...