Slunéčko konečně vítězí nad zimou a mraky, všechno kvete a včelky se činí. V sobotu jsme v nich se Serhijem „byli“ (být ve včelách je speciální obrat včelařské mluvy) čtyři hodiny, bránili rojení (teď už vím, že dílem neúspěšně) a přelarvovali malé larvičky do speciálních mističek, aby z nich vyrostly budoucí matky.
Dnes ráno jsem dvě hodiny pobýval na cizinecké policii v Kladně, přihlašoval se bratr dříve dozazivšího Vitalije se svou rodinou (Vasilij, Raisa a malý Ivan). Utekli z města Orlove u Melitopolu. Na Ruskem okupovaném území situace houstne, čeká se úder ukrajinské armády a ruští vládci utahují šrouby. Různou šikanou nutí obyvatele vyměnit ukrajinský pas za ruský. Po výměně se již člověk nedostane do EU (teď už to reálně jde z okupované části Ukrajiny jen přes Litvu). Roste také riziko, že ukrajinské muže povolají do ruské armády.
Musím vyzdvihnout, že na policii se k nám chovali velmi vstřícně a nebýt poruchy tiskárny, mohli jsme dnes registraci dokončit. Takhle pojedeme všichni pro doklady ještě jednou v pátek.
Vasilij pracoval na Ukrajině manuálně, je to pěkný pořez a práci určitě sežene. Raisa je zdravotní sestra s rozšířenou kvalifikací. Až se naučí česky, přijme ji s otevřenou náručí každé zdravotnické zařízení. No a Váňa je takový spokojený, pěkně rostlý malý Slovan, který se „v dětskom sadu“ neztratí.
Zatím bydlí v malém bytě s Vitalijem a Irynou, hledáme pro ně bydlení.
Naše zahrada v uplynulých dnech notně ožila, přivezl jsem tři čistokrevné valašské ovečky. Jsou to jehnice, takže berana budu shánět až v příštím roce. Pak už mi bude chybět jenom fujara a valaška na odhánění vlků.
Za chvíli předávám největší letošní obecní stavbu, rekonstrukci a přístavbu mateřské školy. Poběží až do října a pevně doufám, že se obejde bez větších karambolů (které ovšem u rekonstrukce nikdy vyloučené nejsou).