Hraniční přechod kousek od Bělehradu projíždíme bez zdlouhavých kontrol. Je to nezvyk v těchto končinách. Naše putování po jihovýchodní Evropě pokračuje po prázdné rumunské silnici. Posledním cílem výpravy je Banát. Auto projíždí hlubokými lesy. Nikde nikdo. V mysli mi začínají naskakovat příběhy, jak právě v takových odlehlých místech někoho přepadli, o všechno ho obrali a málem zabili... 

Číst dál...

„Dědo, ty jsi viděl živý dinosaury?“ zeptal se mne nedávno vnuk nad výpravnou knížkou hemžící se pterodaktyly, tyranosaury a plesiosaury. „Neviděl. Ale se strejdou jsme zastavili Turka na Moravě!“ odpověděl jsem a dal k dobru historku, kterou jsme s bráchou slýchávali od tatínka. Zní v ní třeskot zbraní, ržání koní, s Moravou je zle a nebýt nás Čechů, kdoví, jestli by dnes Evropa nekončila za Pardubicemi...

Číst dál...

A pak už začínal opravdový Balkán. Světlé, prašné cesty, nízké stromy. Nakonec jsme stanuli v Sarajevu. Prošli jsme si cestu, kde se odehrál atentát na Františka Ferdinanda d´Este, začátek první světové války. Ale nyní, v létě roku 2011, bylo město především pomníkem bojů z 90. let...

Číst dál...