Fejetony

Od Kafkova domu ještě nic nevidím: výhled zaclánějí stromy. Musím až k radnici. Sloup je štíhlý a tak droboučký, že ho převyšují okolní domy. Představoval jsem si, že bude mohutnější a monumentálnější. Je čistý novotou a já se těším, že do mé smrti neztmavne prachem. Zdá se mi křehký. A něžně drobná je i ta figura s korunou z dvanácti hvězd, jak praví Písmo: znamení na nebi. Na pozadí mírně zataženého nebe nad Prahou vedle Týnského chrámu, letos na Boží tělo, sto let po zboření a týden po znovuvztyčení Mariánského sloupu...

V době uzavření škol se probouzela příroda po zimním spánku. Naše první vyjížďka byla na Kamenný vrch, kde na stepi mezi paneláky v Novém Lískovci v Brně kvetly tisíce konikleců velkokvětých. Potěšily nás i violky vonné a dřín. Protože bydlíme na kraji obce blízko lesa, tak jsme si v dalším období užívaly orsejí, prvosenek, plicníků, sasanek, medvědího česneku a česnáčku lékařského, pomněnek a později kvetoucích konvalinek, kokoříků a kostivalů...

Město Minneapolis, o kterém se začalo mluvit v celém světě po smrtelném incidentu, který rozpoutal současnou vlnu odporu proti rasismu, jistě nepatří mezi největší centra USA, ale malé město to také zrovna není. Z našeho hlediska je tam všechno velké, i příjezd do města je dost impozantní; dálniční síť je velkorysejší než v Kanadě. Minnesota má prý druhou největší návštěvnost kulturních akci po New Yorku...

Kdyby se všichni, kdo – jak se tak zajímavě říká – „jsou na na Facebooku“, chovali jako já, pan Zuckerberg, nebo jak se jmenuje, by asi nezbohatl: reklamy mě zcela míjejí. Ale ono mě míjí více méně všechno. Facebook se o mě ovšem i nadále stará a pořád mi něco anebo někoho doporučuje – dnes přišel s další novinkou: kromě lidí, které bych podle něj měl znát (neznám je!), mi předestřel facebookové skupiny, ve kterých bych se podle něj měl angažovat. Výběr je to velice zajímavý. Člověk si při něm znova uvědomí, že „být na Facebooku“ je jako stát nahý na náměstí: ví se o mně úplně všechno...