... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.
... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.
Každý den
si opařím jazyk kávou
Každý den
se opojím světa slávou
Tím
kouřem uznání a chval
Něco se zvládnout dá,
a něco se zvládnout nedá.
Cosi je velká věda,
a cosi abeceda.
Někde prach krutě víří,
jinde si prach už sedá.
Někdo až k hlíně klesl,
jiný se z hlíny zvedá.
A něčí tvář se směje,
jiná je k smrti bledá.
Však každý z nás jednou stane
před Soudcem,
říká nám Popeleční středa.
Tak
nějak žijeme v letošní době postní.
Době
pozdní,
kdesi
na konci časů,
jejichž neznáme délku…
Neznáme dálku
od našeho psacího stolu,
od našeho kuchyňského stolu,
od našeho monitoru
k nebi.
Zase...
Vrcholky stromů
září
opravdovým zlatem.
Nižší větve
a kmeny
zachovávají stín.
Nosič
si utáhl řemínky krosny.
Čeká ho cesta
nad vrcholky stromů,
on
nedožene slunko
a jej
nedostihne stín.
Drama…