Opožděný komentář číslo 2: Bohuslav Sobotka a jeho Jihomoravané.
Strany, které ztratily podporu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a pro některé to byl opravdu nečekaně velký debakl, reagují na svou novou situaci rozličně; někde odstoupil předseda, který vedl svou partaj vstříc prohře (Zelení, TOP 09) – jinde naopak staré vedení ještě upevnilo uvnitř strany svou pozici (KSČM).
TOP 09 na čelní stěnu v sále svého sněmování vystavila povzbudivě-pesimistické citáty, i moudrá slova Václava Havla o tom, že naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, nýbrž o tom, že něco má smysl, ať už to dopadne jakkoliv; slova, kterými někdejší disident vysvětloval důvody svého působení v Chartě 77, a jistě ho nenapadlo, že si je zvolí desítky let po pádu komunistické diktatury jako moto demokratická parlamentní strana...
Nejbezradněji však působí sociální demokracie: jako by pořád nemohla uvěřit, že by mohla mít takhle málo hlasů, a nejraději by snad volební výsledek vysvětlovala vlivem kosmického záření z nějaké cizí planety... Ale co předvedla jihomoravská organizace této strany – to už přesáhlo i moji (snad dosti velikou) politickou představivost: jihomoravští sociální demokraté na své koferenci odhlasovali výzvu, vyzvali svého volebního lídra, dosluhujícího premiéra Bohuslava Sobotku, aby se, hned, teď, bezprostředně po volbách, vzdal svého poslaneckého mandátu, na kterém obrazně řečeno, ještě neoschl inkoust... Kdo ho volil? Kdo mu dal sedm tisíc preferenčních hlasů? Někdo jiný než jihomoravští sociální demokraté? A pokud ho volili, mýlili se tak velmi? Napadá mě jediné „logické“ vysvětlení: podivná pomstychtivost místních socdem koryfejů, kteří si dělali naději na různá malá korýtka v závěsu za Sobotkovým volebním vítězstvím – a nyní nemají nic...