V poslední době se modlou určité části společnosti stalo sousloví liberální demokracie, které je univerzálním zaklínadlem pro mnoho intelektuálů, žurnalistů a těch politiků, kteří chtějí prohrát následující volby. Mnoho lidí to spojení jistě zatahalo za uši, protože přídavné jméno obvykle bývá spojeno s nějakým čertovým kopýtkem...

Každý, kdo svého času byl nucen – plně a nedobrovolně – konzumovat demokracii lidovou (čili lidovou lidovládu, jinak též komunistickou diktaturu), tuší zradu. „Jakápak svobodná vláda lidu? Zkušenost praví, že svobody – k dobrému i zlému – je tím více, čím je vlády méně. Vládnutí si žádá zákony a příkazy, a čím je jich více, tím méně je svobody. Že by snad dialektika, vhodně umístěná na smetišti dějin, slavila svůj opožděný triumf?“, říká si občan iliberální, tedy dosud neosvobozený od svých zkušeností (nově předsudků), znalostí (nově kontroverzní fakta) a potřeby myslet (nově vytváření zavádějících, vědou dosud nepodložených závěrů).

Na jeho otázku je těžká odpověď a přenechám ji tvorům s větší hlavou. Mohu však nabídnout odpověď na otázku, kdo je to liberální demokrat, protože jeho myšlenkové procesy mohu díky pravidelné konzumaci českých a zahraničních médií zmapovat velmi dobře. Rád se o svá pozorování této nové formy intelektuálního života a jejích charakteristických projevů podělím.

Jaký je to tedy tvor, ten liberální demokrat? Zatím se vyskytuje zejména v zámoří, ale jako invazivní druh se šíří i Evropou. Je to člověk, který si zoufá, když prohraje ve volbách, protože to je konec demokracie. Prohrané volby jsou pro liberálního demokrata příznakem hluboké krize demokracie. Ve zdravé liberální demokracii totiž strana liberálních demokratů prohrát nemůže. Inspirován Sovětským svazem dvacátých let hledá škůdce, který je za to zodpovědný.

Liberální demokrat se domnívá, že vina za rozdělení napříč společností není nikdy na jeho straně, vina je vždy na straně těch druhých. Pokud si třeba lidé vždy mysleli, že manželství je spojení muže a ženy, je jejich chybou, že si to myslí stále a sami sebe tak zařazují do kategorie extremistů a nepřátel liberální demokracie. Liberální demokracie totiž žádá po svých občanech, aby pružně měnili své postoje, jak je formulují liberálně demokratické síly.

Liberální demokrat se rozhodně staví proti cenzuře a je nekompromisně pro svobodu slova, stejně nekompromisně však žádá regulaci sociálních sítí a mazání nevhodných příspěvků. Je principiálním stoupencem akademických svobod, pokud jsou využity k prezentaci liberálně-demokratických názorů. Akademická svoboda však nesmí sloužit k obhajobě názorů odlišných, to by totiž bylo zneužití akademických svobod.

Je stoupencem Ústavy a Ústavního soudu, pokud je obsazen soudci, kteří v Ústavě čtou stejně kreativně jako věštkyně v čajových lístcích, a dokážou vytvořit nález, že Ústava byla po více jak sto let porušována a až nyní začne být dodržována díky rozhodnutí Ústavního soudu. V okamžiku, kdy je soud obsazen lidmi, kteří v Ústavě nová práva hledat odmítají, s argumentem, že kdo chce nová práva, ať si prosadí nové zákony v parlamentu, bojí se liberální demokrat o ústavnost státu.

Je stoupencem individuálních práv jednotlivce a zároveň horuje pro skupinová práva na základě identitární politiky. Odmítá kulturní i sociální rozdíly mezi rasami, národy a etniky, zdůrazňuje však kulturní a sociální odlišnost minorit všeho druhu. Z celého srdce podporuje takové kulturní události, které vadí většině, a bojuje za jejich uskutečnění, rozhodně se ale staví proti kulturním událostem, které by se mohly dotknout menšiny, a zakazuje je.

Liberální demokrat tleská tomu, kdo z důvodů čistě osobních a politických odmítá v restauraci obsloužit Trumpovu mluvčí, protože pracuje pro amerického prezidenta, a zároveň tleská, když je u soudu žalován a odsouzen cukrář, který z důvodu svědomí odmítl obsloužit tzv. svatbu stejnopohlavního páru.

Je to člověk, který je schopen koupit alkoholikovi láhev rumu, na Twitteru se pak dojmout nad svým dobrým skutkem a vyzvat k následování. Jeho hlavním argumentem v jakékoliv diskusi je věta: „Dejme lidem to, co chtějí.“ Pokud nechcete dávat lidem, co chtějí, protože jim to škodí, pácháte jediný a nejhorší zločin, který v liberální demokracii existuje.

Liberální demokrat je člověk, pro kterého doublethink není jen pojmem z románu George Orwella, nýbrž životním stylem.

 

 

 

Mladí liberální demokraté horují pro svobodu slova na přednášce dr. Charlese Murrayho, politologa s odlišnými názory. Přednáška byla zrušena. https://www.youtube.com/watch?v=utwrCc5cSRY