Současné vytrvalé demonstrace v Hongkongu sleduji s velkým zájmem a sympatiemi – a to nejen proto, že jejich nezanedbatelnou součástí jsou i hongkongští křesťané. Hongkong je zvláštní administrativní jednotka Čínské lidové republiky. Na území menším, než jaké má náš okres Mladá Boleslav, zde žije 6 978 000 obyvatel, tedy o milion tři sta tisíc lidí více než na Slovensku – a ti vytvoří hrubý domácí produkt v objemu zhruba čtyřnásobku hrubého domácího produktu České republiky...
V letech 1842–1997 ovládali území Hongkongu (které se na úkor Číny postupně zvětšovalo až do dnešního rozsahu) britští kolonizátoři. Zmocnili se ho násilím, na základě nespravedlivé, vnucené smlouvy a za velmi hanebných okolností. Ale to už je dávno. Když po zhruba sto padesáti letech jejich administrativa odcházela, mohli Britové po právu říct, že mají být v Hongkongu na co pyšní.
Ovšem obyvatelé města si připojení k totalitní komunistické Číně přáli a věřili slibům pekingských vládců, že v Hongkongu zůstane zachována pluralita, svoboda a kapitalismus (ten byl mezitím, i když ve zpotvořené podobě, zaveden v celé Číně) a podle zásady „jedna země, dva systémy“ bude městu dopřána samospráva po dobu padesáti let, tedy do roku 2047 (co bude potom, to se zdálo být už příliš daleko v budoucnosti...).
Kdo nevěřil, ten se vystěhoval, ale v celku se dá říct, že národní hrdost, v tomto případě čínská, zas jednou zvítězila nad zdravým rozumem... Komunistická strana Číny se od počátku krok za krokem snaží zbavit město všech jeho svobod.
Zákon, který letos začala prosazovat šéfka hongkongské administrativy Carrie Lam, by umožňoval i předávání nepohodlných lidí do kriminálů kontinentální Číny – a obyvatelé Hongkongu si uvědomili, že oprátka kolem jejich krku se stahuje; proto protestují. Carrie Lam zatím uplatnění zákona odložila.
Ale stále si kladu otázku: dokážou demonstrace, třeba i statisíců – a v Hongkongu i milionů lidí zvítězit nad mocí totalitní komunistické supervelmoci?
A myslím, že odpověď leží spíš v oblasti duchovní než politické.