Po celou středu 3. února 2021, od zveřejnění nálezu Ústavního soudu, vířily politickou scénou České republiky veliké, silné víry: je skutečně neobvyklé, aby soudní instance zasáhla do již vyhlášených voleb a dala zákonodárcům šibeniční termín osmi měsíců k vypracování nové volební legislativy podle zásad, které jim předložila. Přičemž, samozřejmě, je oprávněná výtka, že sám sobě Ústavní soud k vypracování svého stanoviska dal lhůtu další než tříletou... A oprávněný je i údiv nad tím, že ústavní soudní instance smetla ze stolu volební pravidla, která platila po dvě desítky let, a zpochybnila tak nejen legitimitu všech sněmoven a vlád za toto dlouhé období, ale i samu sebe, protože volebním úpravou, která má původ v takzvané opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD z 9. července 1998, se Ústavní soud již jednou zabýval, hned po jejím přijetí, a jen málo ji změnil, čímž ji tehdy vlastně schválil. Byla to úprava, která měla na věky věkoucí vyloučit menší politické strany z účasti na rozhodujícím rozhodování a zajistit duu Miloš Zeman a Václav Klaus a jejich nástupcům „stabilní politické prostředí“; ale nestalo se tak: již následující vláda sociálního demokrata Vladimíra Špidly se mohla ve sněmovně opřít o většinu jen jednoho jediného hlasu – a současná Babišova vláda vládne menšinově jen díky podpoře komunistů…
Domnívám se, že 3. únor 2021 zůstane jedním z nejvýznamnějších dní v politických dějinách České republiky. Ústavní soud překročil vlastní stín a skutečně zasáhl do politického života naší země: ovšem zasáhl správně! Bylo snad normální a demokratické a spravedlivé, aby ke zvolení poslance jedné strany stačila jen polovina hlasů potřebných ke zvolení poslance jiné strany – a oba pak seděli ve sněmovně se stejnými pravomocemi a právy? Nebylo to pohrdání vůlí voličů, jaké se ve světě málokde vidí? Nebýt špinavých volebních triků, ovšem zcela legálních, nevládla by současná vláda premiéra Andreje Babiše, protože hnutí ANO by mělo o celých 15 (!) poslanců méně a i s ČSSD a KSČM by dalo jen 98 poslanců a žádnou parlamentní většinu.
A bylo normální, bylo normální, že jsme si na tento legální volební švindl, rafinovaně vymyšlený, pracující s kombinací způsobu sčítání hlasů a velikosti volební okrsků, dokonale zvykli a už jsme proti němu neprotestovali?
Císař je nahý, řekl o českém volební systému Ústavní soud.