Pavel Blažek představuje pro mě – a jistě nejen pro mě – přímo symbol oněch podivných politických praktik, jaké přivodily pád Občanské demokratické strany z jejího někdejšího vrcholu moci. Proč tedy Petr Fiala, který chce být zase přímo symbolem nové, slušnější, poctivější a nemafiánské ODS, trvá na tom, že v jeho vládě zasedne i Pavel Blažek? Protože mu vděčí za všechno. Byl to Pavel Blažek, kdo přišel s tím, že jako jedničku na kandidátce totálně zprofanované ODS představil tehdy nestraníka Petra Fialu, vzdělaného vysokoškolského učitele, který nebyl spojen ani s podnikatelským, ani s „podnikatelským“ světem tehdejší ODS. A sázka na Fialu ODS vyšla.
Petr Fiala je ovšem natolik slušný člověk, že toho, kdo mu podal na začátku jízdy ruku a pomohl mu do sedla, se nezbavuje. (Jako někdo jiný, třeba Miloš Zeman.)
„To je moc pěkný,“ řekl mi na to kamarád, který je dobře, až příliš dobře, obeznámen s různými brněnskými kauzami a stokami všech mafií a stran a hnutí – „ale já bych se dneska fackoval od rána do večera, když vidím Pavla Blažka, jak si to vykračuje k lánskému zámku a potažmo do vlády Petra Fialy – a že já jsem mu k tomu dal svůj hlas, když jsem volil koalici Spolu!“
„No, Mirku,“ usadil jsem se pohodlněji na sedačce v kamarádově kanceláři, „já jak tě znám, tak vím, že ty jsi ani jinou možnost než volit Pavla Blažka neměl, ty jsi ho volit musel. Demokracie je kompromis.“
Byl jsem kamarádovi vděčný, že svůj nesouhlas vyjádřil jen tázavým pohledem, ne slovy – a pustil jsem se do výkladu. Připadal jsem si při tom ovšem jak učitel na základní škole. Ale proč ne, učitelství je úctyhodné povolání.
„Tak nejdřív: předpokládám, že jsi nechtěl volit nějaké extremistické uskupení, to je jasné.“
Souhlasné přikývnutí od kamarádova stolu.
„Výborně. I když bych nevyloučil, že za určitých okolností bys byl, na rozdíl ode mne, schopen volit i ČSSD, tentokrát bych takovou možnost při tvém předvolebním rozhodování vyloučil, protože vím, že máš – stejně tak jako já – přímo panickou hrůzu z toho, aby tvůj hlas nepropadl a nebyl tak de facto rozpočítán všem stranám, které se dostaly do sněmovny, tedy příslušným podílem třeba i, hrůza hrůzoucí, Tomiovi Okamurovi – a protože podle všech předvolebních průzkumů hrozilo, že ČSSD se do sněmovny nedostane, což se nakonec i potvrdilo, jistě bys jí hlas nedal. Takže kdybys nechtěl volit Babišovo hnutí, a to vím, že bys nechtěl, zbývaly ti jediné dvě možnosti: koalice PirStan a koalice Spolu. I když je proč a je co mezi oběma koalicemi rozlišovat, z hlediska pochodu Pavla Blažka do Lán a potažmo k vládnímu postu to bylo irelevantní: bylo jasné, že ty dvě koalice budou vládnout buď obě společně, anebo žádná, a že tedy Pavel Blažek, při své silné pozici v ODS, ministrem bude, nevyhraje-li ovšem Andrej Babiš, což se, díky Bohu, nestalo. Tak.“
„Jo,“ řekl kamarád otráveně, „takže protože nechci, aby můj hlas nakonec přispěl k dalšímu vládnutí Andreje Babiše, měl jsem už před volbami pomyslet na to, že cenou za takovou změnu bude i Pavel Blažek v křesle ministra spravedlnosti nebo v jiném důležitém křesle.“
„Přesně tak.“
„Hm. Demokracie je tedy opravdu jenom to nejlepší ze všech špatných řešení, nic víc.“
„Přesně tak. Ale díky Bohu za ni.“