Omlouvám se, už to nedokážu dohledat, abych mohl uvést přesný odkaz – ale to svědectví mnou otřáslo. Český novinář, kterému tamní velitelé umožnili, aby se na východě Ukrajiny octl přímo na frontě, vydal svědectví: válka je především válkou dělostřelectva, teprve po dlouhé dělostřelecké přípravě z obou stran vstupuje na linii bojů „živá síla“. Rusové mají obrovskou převahu v množství techniky i v počtu vojáků.
Snad proto, že mohou povolávat další a další brance a záložníky, jsou ruští velitelé daleko méně pozorní k životům prostých vojáků. Ukrajinští bojovníci řekli českému novináři, že se často diví, do jaké situace jsou ruští velitelé schopní vyslat své vojáky. To ukrajinská strana se daleko více snaží předejít zbytečným ztrátám… Krutost a pohrdání životem obyčejných lidí je společným znakem všech diktatur, ať už je jejich vlajka jakákoli.
Poslouchal jsem včera v rozhlase vyprávění biologa Jaroslava Petra o válečných zvyklostech živočichů: říkal, že zvířata nerada válčí, raději jenom zahrozí, předvedou své drápy nebo zuby, a pak dojde často k nějakému vyrovnání nebo k útěku slabší strany. Boj až na smrt je v přírodě výjimka. Něco jiného ovšem je, když nějaký živočich bojuje o své území, na kterém závisí jeho život. To prý zná věda hodně případů, kdy slabší obránce porazí a odrazí daleko silnějšího útočníka. Moc povzbudivé vyjádření, i když profesor Petr žádnou paralelu k lidskému rodu nezmiňoval!
Zvířata bojují nerada. Je ovšem skupina živočichů, řekl biolog, pro kterou je boj vším: mravenci. Diktatury – rovná se mravenci, napadlo mě. Ale vždyť to věděli už bratří Čapkové, když psali svou hru Ze života hmyzu!
Když Jaroslav Petr hovořil o mravencích, citoval rovněž slova Berta Hölldoblera , jednoho z největších odborníků na tyto zvláštní tvory. (Jeho kniha Cesta k mravencům vyšla i česky.) Bert Hölldobler napsal, že kdyby mravenci dostali k dispozici jaderné zbraně, zničili by Zeměkouli do týdne.
Tak tady už žádnou paralelu raději vést nechci...