Když před více než čtvrt rokem začaly dopadat bomby na Ukrajinu, byla solidarita prakticky stoprocentní. Včera jsem si všiml, že někdo sundal ukrajinskou vlajku ze štítu v ruce bronzového markraběte Jošta na Moravském náměstí u nás v Brně. Rozumíte tomu? Tak jako stálo v únoru někomu za to vylézt na tuto vysokou sochu a umístit tam vlajku modrou a žlutou, tak dnes zase stálo za to – jen doufám, že někomu jinému – za to vylézt na sochu a vlajku sundat.
„Já jsem poslala na konto Ukrajiny padesát tisíc,“ slyšel jsem z úst jedné dobré ženy, „a teď toho lituju.“ Proč? „Oni mají lepší auta než my.“ Všichni mají lepší auta než my? Co když někdo má auto – a jinak už jen doma hromadu trosek? „Já jsem viděla tu Ukrajinku, jak si koupila zmrzlinu za padesát korun! No takovou zmrzlinu si nekupuju ani já!“ Ale mohla byste si ji koupit, kdybyste chtěla, ne?
Až to všechno člověka bolí!
Je-li někdo uprchlík, má chodit v hadrech, živit se suchým chlebem.
Dává ten, kdo dává stále. Ne ten, kdo dal jednou ve chvíli emoce a překvapení.
Další: „Já teď ty Ukrajince nenávidím!“ Od kdy? „Od minulýho pátku.“ Ano, kývu hlavou, jako že je to samozřejmé. A proč? „Donesla jsem jim věci, rozumíte, pěkný věci, sama jsem je nosila, A víte, co mi ten chlap řekl?“ „My Ukrajinci nosíme výhradně značkové oblečení!“
Vůbec jsem nepolemizoval, protože by se mi to asi nepodařilo té paní vysvětlit – ale jak jsem onomu muži rozuměl! Dar se má položit na stůl, pak odvrátit zraky a odejít tiše po prvním slovu „Díky“. Jak je to pro obdarovaného ponižující, přijímat dary a pak muset plnit očekávané hýření vděčností – to ví jen ten, kdo něco takového zažil. Dávat, abych si užil rozkoš z vděčnosti obdarovaného, je forma násilí. Těžko se přijímá dar v nouzi – a když někdo jako by snad chtěl, aby se obdarovaný před ním ještě klaněl a tloukl hlavou o zem, tak to vyvolává touhu takového dárce odmítnout – a třeba i ponížit, vrátit mu své ponížení. I kdybych měl opravdu chodit v hadrech. Ale jak říkám – kdo to nezažil, ten to nepochopí.
Dává ten, kdo dává stále. Ne ten, kdo dal jednou ve chvíli emoce a překvapení.