Čtyřicet procent žáků devátých tříd v Česku trpí duševními problémy – hrozná zpráva, další důvod k VELIKÉMU PESIMISMU. Všechna média tuto zprávu velice šíří & opakují. Vždyť to zjistil Národní ústav duševního zdraví – a těžko si lze představit prestižnějšího a důvěryhodnějšího autora & prezentátora takové informace. A průzkum neprobíhal jen v Praze, nýbrž v celém státě a na skutečně reprezentativním vzorku účastníků. Závěr je jasný: je třeba více pracovníků pracujících na duševním zdraví žáků, více psychiatrů & psychologů.
Jenže. Jenže člověk se nesmí setkat s jedním z nich, který mu všechno zpochybní. Především: průzkum byl prováděn dotazníkovou metodou, tedy na základě výpovědí samotných žáků devátých tříd. Nechci popírat, co je zjevné, že nejen dospělí, ale zejména děti jsou dnes vystaveny nejrůznějším tlakům a stresům a že těchto tísní dnes přibývá. Ale i tak: kdo z nás neměl v té době na pomezí dětství a adolescence deprese, duševní problémy a tísně? 
Výsledky získané dotazníkovou metodou, říkal onen psycholog, nelze zpracovávat vědeckou metodou – ani je brát jako spolehlivý zdroj. To je logické, říkám si. I když nejsem psycholog.
A najednou je všechno jinak. Strašlivé číslo čtyřicet procent ani zdaleka nemusí odpovídat realitě. Nic proti Národnímu ústavu duševního zdraví, jistě dělá potřebnou práci. Ale i on chce více prostředků ze státních peněz (zvláště když je Národní!). A proč by měl vidět problém ve správném prezentování správného výzkumu. Vždyť je to pro dobrou věc.