Jedním ze sporných témat, která se v současné době řeší v české politice – i uvnitř vládní koalice – je možnost propuštění zaměstnance bez udání důvodu. Zajímavou přílohou k této debatě je oznámený odchod Heleny Langšádlové (TOP 09) z postu ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Po jejím oznámení, že odchází, se z nejrůznějších institucí organizujících u nás vědu i z úst docela dlouhé řady představitelů vědy ozvaly hlasy, které oceňovaly její práci v ministerském úřadě a vyjadřovaly lítost nad tím, že její odchod zbrzdí a zkomplikuje přijetí důležitých rozpracovaných projektů. Jinými slovy – i když takhle jasně to kupodivu nikdo neřekl – není důvod, proč by Helena Langšádlová měla odcházet, naopak by v úřadě měla zůstat a pokračovat.
I podle slov předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové Helena Langšádlová jako ministryně odvedla „velmi cennou práci“ – ale odchází proto, že svoji práci nedovedla dostatečně prezentovat na veřejnosti. Prosím vás pěkně, dává tohle nějaký smysl? Takhle se jedná s úspěšně pracujícím členem vlády? Nebyla by logičtější nějaká pomoc s PR z vedení strany, uspořádání nějaké velké tiskové konference a dalších PR akcí, prostě větší podpora úspěšné ministryně?
Sama Langšádlová veřejně uznala, že lituje, že prezentaci své práce zanedbala, proto odchází – ale jedním dechem dodala, že za ní a jejím týmem (mimochodem: pouze patnáctičlenným) je velký kus odvedené práce – „a za touto prací si stojím,“ a že se zúčastnila více než sta vědeckých konferencí – ale že už se k tomu nechce vracet…
Jediným logickým závěrem je, že se jedná o nějaké podivné, pro veřejnost neviditelné šachy v útrobách TOP 09, že Helena Langšádlová z čela Ministerstva pro vědu, výzkum a inovace vůbec neodchází dobrovolně, že byla vyhozena, a to ve skutečnosti bez udání důvodu.