Epocha nacionalismu, epocha vzniku národních států, už je v Evropě za námi. Všechno má svůj čas. A kdo nestihl a nyní dohání, co zanedbal, je už tak trochu trapný – a politováníhodný – jako pán, který nějak zaspal pubertu a v šedesáti zpívá zamilované písničky na dvoře pod oknem...

Číst dál...

28. říjen, den vyhlášení československé samostatnosti, je dost zvláštní státní svátek; slavíme výročí vzniku státu, který už déle než čtyřiadvacet let neexistuje. Právě proto je jistě tou nejlepší příležitostí k udělování státních vyznamenání. Bizarní postava stojící v čele našeho státu se výběrem vyznamenaných letos jako by hlasitě dovolávala podpory...

Číst dál...

Na rozdíl od povolební euforie působí dnes, pár dní po volbách, předseda hnutí ANO docela schlíple. Představitelé stran se u něj vystřídali a výsledek je jasný: Andrej Babiš nechce do vlády ty, kdo by pro něj představovali problém v Bruselu a jinde v Evropě – a ti ostatní zase naopak nechtějí vládnout s ním...

Číst dál...

Mám problém psát o Tomiovi Okamurovi. Jsou věci natolik zlé, že se s nimi nemá ani polemizovat, je lepší je ponechávat Božímu milosrdenství a Božímu trestu. Mezi takovéto jevy řadím i politické působení japonského a českého občana Okamury. Nijak se nechystám vyvracet jeho názory a děsit se toho, že se našli ne nepočetní kněží a sebevědomí aktivní laici, kteří nám volbu této postavy doporučovali jako správný křesťanský postoj...

Číst dál...