„Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my už jsme je ani nedokázali vnímat...“ – napadla mě tato slova z básně Jaroslava Seiferta o atmosféře heydrichiády v Protektorátu Čechy a Morava. Není to dnes v celé Evropě podobné? Veliké množství obětí, veliký pocit bezmoci. Různých teroristických útoků už je tolik, že ztrácíme přehled, ačkoli média o nich referují dlouze a podrobně...
Přiznejme si otevřeně, že řešení, které by takovým hrůzným událostem předešlo, Evropa v tuto chvíli nemá. Ani na národní, ani na bruselské úrovni. Nemůžeme sem pouštět statisíce lidí, o nichž nevíme, co jsou zač, říkají někteří politikové i prostí občané – vidí řešení v uzavření hranic a v přísné pohraniční kontrole. Ale to přece není řešení! Copak nevidíme, kolik z atentátů spáchali lidé, kteří v Evropě už dlouhodobě žijí, a takoví, kteří se tu narodili?
Problém také nemá řešení v nějaké lepší integraci přistěhovalců, jakkoli ta je rovněž důležitá. K útokům dochází i v Německu, které na rozdíl od poněkud ledabylé Belgie a Francie věnovalo integraci obrovské – a řekněme si, že v celku velmi úspěšné úsilí: ve spolkové republice žijí miliony muslimů, a na džihádistickou rétoriku z nich slyší jen několik jednotlivců – nicméně i takoví v naší sousední zemi jsou a teror se Německu nevyhnul.
Vůbec, za všechno může islám – slýcháme často. Ale i kdybychom zakázali počínaje od prvního první přístup všem muslimům do Evropy – jak to v případě USA slibuje budoucí americký prezident Donald Trump – stejně bychom se teroristickým útokům nevyhnuli: muslimů a vůbec lidí asijského a afrického původu, které jsme nejdřív sami do Evropy zvali, už je zde tolik, že bez nich by zkolabovalo naše hospodářství i každodenní život. Při všech útocích s větším počtem obětí, v Paříži jako v Mnichově, umírali i muslimové: prostě jsou na místě, prostě v těch městech žijí...
Ale i kdybychom, třeba, nakrásně vystěhovali z Evropy do jednoho všechny vyznavače víry proroka Muhammada, stejně by docházelo k útokům šílených střelců, a i kdybychom stáhli od občanů všechny střelné zbraně do jedné, stejně by docházelo k případům, kdy kdosi vezme sekeru a začne vraždit. A kdybychom neměli ani sekery, přijde nějaká žena (nemuslimka!) do obchodního domu, jako se to stalo před pár dny v Praze na Smíchově, a sebere z pultu nůž a vrazí jej hluboko do těla náhodně vybrané oběti...
Pokud někteří politikové říkají, že nechceme žít ve strachu (kdo by chtěl!?) a oni že zavedou tvrdá odvetná opatření, takže bát se nebudeme my, ale ti, kdo by na nás chtěli zaútočit, je to lež – anebo nerozum; Stát Izrael už dlouho podniká odvetná opatření za každý teroristický útok, boří domy a bombarduje města, ale každodenní hrozby terorismu se nezbavil.
Jistě hrají roli i sociální a politické problémy – ale zásadní příčinou současné exploze terorismu je odpad Evropy (a Ameriky) od Krista a masové rozšíření takové víry-nevíry a takové životní praxe, která otevírá dveře démonům. A ti se nezastaví u videoher, sexuálních perverzí či domácího násilí. Jdou dál, když jsme je pozvali. Jistě je dobře a je třeba, aby policisté a politikové jednali a přijímali opatření. Ale skutečně rozhodující je – abych citoval ještě jednoho velikého básníka, totiž Jana Zahradníčka – aby se Evropa „vrátila ke své první lásce, holdujíc Beránkovi“... A pokud toho nebude schopná, vypije kalich jedu, který si sama namíchala, až do dna. Až do dna.