Itálie a Řecko mají smůlu. Ať si své uprchlíky, které si vylovily z moře, nechají. Česká republika, která nemá moře a od proudu uprchlíků je oddělena několika dnes už dobře zabezpečenými hranicemi, se žádných uprchlíků z moře ujímat nebude. Tečka. Tak rozhodla vláda.
Česko je členem Evropské unie – a politikové všech stran, vládních i opozičních, pravicových, levicových i té „křesťanské“ eurohujeroskou rétorikou věru nešetří. Proč by šetřili? Ale když dojde na nějaké opravdu nepříjemné rozhodnutí – prostě je neuposlechnou a je to.
V září roku 2015 země EU rozhodly o přerozdělení 120 tisíc žadatelů o azyl z Řecka a Itálie do ostatních států; spolu s již starším dobrovolným závazkem se mělo takto v průběhu dvou let umístit celkem 160 tisíc lidí. Česká republika a další postkomunističtí členové EU byli proti, své stanovisko sice neprosadili, ale rozhodnutím ze září 2015 jsou vázáni. Nyní jim to připomnělo jak maltské předsednictví EU, tak i eurokomisař vnitra Řek Dimitris Avramopulos, když řekl, že státy by měly dodržet své závazky – to by jistě měly, pokud se jejich členství v nějakém spolku má brát vážně. A Avramopulos se zmínil i o hrozbě sankcí – čemuž se také není proč divit, pokud nějaký spolek má sám sebe brát vážně...
Podle stále platného rozhodnutí EU by tak naše země měla do září letošního roku přijmout 2600 uprchlíků; přijala jich zatím 12 (slovy: dvanáct), všechny od Řeků – a v posledním roce už nikoho.
Zkrátka: u nás žádné uprchlíky nechceme. A basta. Fidli.
V tom je zajedno vláda i opozice, pravice i levice, političtí „křesťané“ i komunisté a hlavně veřejnost. Uprchlíky tu samozřejmě nikdo nechce, kdo by je chtěl, rozumějte mi, ani já z nich nejsem nadšený – ale jsou určité mravní zásady, jako je solidarita a poctivost ve spojenectví, které je třeba dodržovat. K Evropské unii jsem samozřejmě velmi kritický – ale o to přece v tuto chvíli nejde.
Nyní – v pondělí 5. května 2017 – to vláda tvořená ČSSD, ANO a KDU-ČSL ještě veřejně a oficiálně vyhlásila: 12 a dost, už nikoho nepřijmeme. Evropská unie ať si trhne nohou. Evropská unie ať si trhne nohou, vše ostatní je jen rétorika: řeči o tom, že systém kvót je „dysfunkční“, že se zhoršila bezpečnostní situace – i když to se zcela jistě zhoršila; leč: i u nás?
V normálním společenství by byl takový krok, jaký v pondělí předvedla česká vláda, vnímán jako svého druhu vzpoura, nerespektování jednou přijatých pravidel, narušení jednoty a spolupráce.
Ale Evropská unie už není normální společenství; její neschopnost, nejednota a neakceschopnost všude tam, kde o něco jde, bije dnes do očí.
Člověka přitom napadá Napoleonova otázka: „Kolik divizí má papež?“ Kolik divizí má evropská komise? Určitě nás za naši neposlušnost neobsadí (jako by to svého času udělala Varšavská smlouva), nikdo nezablokuje náš majetek, nic...
Rozeběhne se jen – a to ještě kdoví jestli – řízení o pokutě, prý až deset milionů eur (asi 270 milionů Kč) plus snad desítky tisíc za každý den nesplněné povinnosti...
Ale kdo věří, že by EU něco takového prosadila?
A tak budeme sice dál měřit díry v dětských prolézačkách, přejmenovávat rum na tuzemák a pomazánkové máslo na pomazánkové – ale uprchlíky přijímat nebudeme. Dá se říct, že pondělním rozhodnutím vlády (které prosadil tajný premiér ministr vnitra Petr Chovanec) české členství v Evropské unii skončilo – skončilo v kladném slova smyslu: pokud někdy poteče nám do bot stejně, jako dnes teče Řecku a Itálii, Evropská unie nám nepomůže. Proč by pomáhala?