Zloděj je člověk, který vytáhne zručnými prsty peníze z kapsy bližního. Zloděj je člověk, který si povšimne, že je otevřená branka, a odveze cizí sekačku. Zloděj je člověk, který si ponechá cennou nalezenou věc. Zloděj je člověk, který vědomě prodá nekvalitní zboží za plnou cenu. Zloděj je ten, kdo nepracuje, ale nechává si vyplácet mzdu, nejde na nemocenskou – pokud je snad nemocný – jelikož nemocenská je nižší než odměna, která mu náleží jako plně pracujícímu – ale nepracuje! A ještě k tomu inkasuje cestovní náhrady – jakkoli necestuje, jen sedí doma na zadku. Zloděj je senátor František Čuba, zvolený na Zlínsku za Stranu práv občanů (dříve Zemanovci).
Částka, kterou takto sebere každý měsíc daňovým poplatníkům, není malá: 120 000 korun; tedy suma, o jaké se většině jeho voličů ani nezdá.
Takto krade František Čuba už desátý měsíc. Deset měsíců se totiž v Senátu ani neukázal.
Normálnímu člověku nad tím zůstane rozum stát.
Na Zlínsku je ovšem František Čuba pro nemálo lidí stále ještě cosi jako posvátná kráva, a to pro svoje svoje někdejší vedení Jednotného zemědělského družstva Agrokombinát Slušovice. To byla krajně temná hospodářská struktura, pro niž za komunismu komunistická pravidla neplatila a mohla uprostřed komunistického marasmu podnikat kapitalisticky, a to v nejrůznějších oborech – zemědělství nakonec představovalo jen 1 % výroby tohoto „zemědělského družstva“.
Tak jak dál s Čubovým senátorováním-nesenátorováním? Předseda Strany práv občanů senátor Jan Veleba se na Zlínsko vypravil a hlasem chvějícím se radostí poté oznámil lidu, že senátor inženýr František Čuba přišel na statečné, chlapské řešení: nebude už dál brát senátorský plat ani náhrady (co ovšem dosud vzal bez práce, to nenavrátí), zůstane dál senátorem, nepůjde na nemocenskou, ale do Senátu i nadále jezdit nebude. Cesta je to daleká a už ho unavuje. Suma sumarum: vrchol mužnosti.
Práci senátora bude Čuba stejně hrdinsky jako dosud vykonávat dál, ovšem jen ze své – Senátem placené – zlínské kanceláře.
Kdyby mužnost Františka Čuby následovali všichni ostatní členové horní komory Parlamentu, Senát by nezasedal vůbec, o ničem by se nehlasovalo a ještě by se ušetřilo za otop a za svícení. (Ti, kteří chtějí Senát zrušit, by ale ostrouhali, protože Senát by pracoval dál, ovšem jen ve svým jedenaosmdesáti kancelářích po republice.)
Ani Čuba, ani Veleba neznají zákon: Senát nemá možnost přestat plat senátorovi vyplácet, pokud je senátor. Senátor ovšem může svůj plat – třeba – celý dát na charitu. (To bych chtěl vidět, co by to v případě soudruha Čuby bylo za dobročinnost! Patrně peníze pro pobyt na Krymu, už zase svobodném, bývalým estébákům!)
„Je to celé trapné,“ shrnul věc předseda Senátu Milan Štěch.
Snad jenom ještě poznámka na závěr: mezi hromadou komunistických vyznamenání, které někdejší předseda JZD Agrokombinát Slušovice obdržel, se skví ocenění „Hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práce“. Hrdina by mohl Zlatou hvězdu nosit i dnes. Ve své zlínské kanceláři.