Je to podivné setkání. Na jedné straně Donald Trump, představitel své země, který má titul prezidenta, obrovskou moc – ale až do detailu přesně stanovené meze pravomocí. A na druhé straně Kim Čong-un, jehož státní funkce se rovná nule. (Nejvyšším představitelem Korejské lidově demokratické republiky je formálně osmdesátiletý pán jménem Choe Thae-bok, chvíli jsem musel hledat na internetu, než jsem to jméno našel, předseda předsednictva severokorejského parlamentu.) Kim Čong-un má zato stranické funkce, o jakých si může Donald Trump nechat jenom zdát: je předsedou severokorejské Strany práce, předsedou stranického Výboru pro státní záležitosti a předsedou stranické Ústřední vojenské komise. Jeho pravomoc je absolutní a nikým a ničím nekontrolovaná. (Nádavkem ke stranickým funkcím je také voják: nejvyšší velitel Korejské lidové armády v hodnosti maršála.)
Na jedné straně dvaasedmdesátiletý byznysmen, který se musel o post v čele své země utkat v měsíce trvajícím ostrém, veřejně probíhajícím boji s řadou jiných uchazečů – a proti němu čtyřiatřicetiletý muž, který moc zdědil po svém otci.
Usmívají se na sebe, po předchozích urážkách nyní chválí jeden druhého, tisknou si ruce (německé kancléřce, předsedkyni vlády největší spojenecké země USA, Donald Trump při prvním setkání ruku nestiskl). Jistě je dobré nějak se dohodnout s majitelem tolika jaderných zbraní, ale nešlo by to bez tak silného tokání a mrouskání? Nebo si Kim a Trump padli do oka a ctí v sobě navzájem bratra a kolegu? (Jak se přeřekla, ale hned opravila, jedna americká moderátorka, když jednání v Singapuru označila jako setkání dvou diktátorů?) 
Jistě je lepší, když se podepisují dohody, než aby se střílelo, nota bene raketami s jadernou hlavicí – ale může být zárukou míru dohoda s představitelem režimu, který vězní tisíce lidí bez soudu, mučí a vraždí vězně a svým občanům dopřává asi tolik práv, kolik jich mají slepičky v klecovém chovu v drůbežárnách? Už jednou, nezapomeňme, severokorejský režim podepsal dohodu o ukončení svého jaderného programu výměnou za hromadu peněz, peníze spotřeboval a dohodu nedodržel. Neville Chamberlain mával roku 1938 už při vystupování z letadla dohodou, kterou právě podepsal s Adolfem Hitlerem, a hlásal, že právě zajistil mír, to trvalý, „peace for our time“... Jistě, každé přirovnání kulhá a bylo by možné uvést množství rozdílů mezi situací Mnichova a situací Singapuru, ale ta paralela mě napadla.
Svobodná a demokratická Amerika, Amerika opravdu svobodná a demokratická, má velikou tradici přátelských styků s nejrůznějšími diktátory; dá se říci, že každý diktátor, který uznal vůdčí roli USA ve světě, měl ve Washingtonu dveře otevřené, zejména v době, kdy Sovětský svaz držel Ameriku pod krkem a každý spojenec byl dobrý. Ovšem důležitější byli demokratičtí spojenci; dnes to tak nevypadá. Rozdíl mezi stylem, jakým Trump mluví a jedná s dlouholetými spojenci Ameriky ze sdružení G7, a slovy, která má pro Kima, je šokující.
Novináři Trumpovi připomněli i Ottu Warmbiera, amerického studenta, který byl v Severní Koreji zatčen a uvězněn za to, že poškodil plakát. Vrátil se jako troska s nevratně poškozeným mozkem a krátce po návratu zemřel.