Snažím se napsat předvolební glosu. A v ní říci, že se vzdělaným lidem, oněm kulturním a společenským elitám českého národa, už téměř podařil husarský kousek: trumpizovat mlčící většinu! 
Možná je to podobné, jako při poslední prezidentské volbě. Při jejím druhém kole přece lidé dobře věděli, s kým mají na Hradě tu čest. A od svých elit slyšeli přehršel pádných argumentů, proč toto prezidentské angažmá neprodlužovat. A oslyšeli je!
Jako starosta se pohybuji převážně mezi tou mlčící většinou. Tak jen několik poznatků:
1. Důchodci opravdu z velké části fandí premiéru Babišovi. Cítí to tak, že je téměř jedním z nich, myslí na ně a pomáhá jim. Je to zvláštní, ale když mi o své podpoře premiéra vyprávějí, zní to podobně, jako když moji vrstevníci nadšeně vzpomínají na „zlaté časy“ základní vojenské služby! Tolik legrace, přátelství a radosti snad nikde jinde nebylo... Přitom v reálu šlo v 99 % případů o ztrátu času, šikanu, buzeraci a komunistickou indoktrinaci (po revoluci bez toho posledního). Tak nějak vnímám, že se těm sedmdesátníkům propojují vzpomínky na šťastnější časy mládí (v tomto případě asi opravdu šťastnější – byli mladí) se současným režimem... 
Tento postoj je velmi těžko prolomitelný, ale odsudky na adresu seniorů, natož idiotskými kampaněmi typu Přemluv bábu!, se neprolomí určitě. 
Prostě naše nejstarší generace na komunistický režim mnohdy vzpomíná podobně jako záložáci na vojnu (samozřejmě vím, že to nelze generalizovat), tudíž jí agent StB nevadí. A všechny současné politiky považuje za pěkné vejlupky, takže pro ni pan premiér nijak nevyčnívá. 
Ani já nevidím žádný způsob, jak většině seniorů vysvětlit, že nostalgie a slepá důvěra nejsou nejlepšími rádkyněmi pro parlamentní volbu. Ano, tahle generace odejde. Ale vůbec si nejsem jist, zda moje generace bude za dvacet let volit uvážlivěji. Spíše ne. Snad by u této voličské skupiny pomohlo, kdyby za demokraty kandidoval lídr, který by byl jejich vrstevník, který by působil rozumně, moudře a lidově zároveň (takový uměřenější Kubera). Nebo by byl alespoň korunním princem kandidátky.
2. Skutečnou „trumpizací“ prochází další početná skupina voličů, která rovněž patří k takzvané mlčící většině. Drobní řemeslníci, dělníci z fabrik, zemědělci z družstva. Tedy asi pětina až třetina voličů v našem městysi. Oni se cítí být příjmově upozadění (zčásti mají pravdu, ale také je pravda, že na víc většinou nemají), vyčítá se jim jejich životní styl (pivo, uzené a klobása), rozpadají se jim rodiny, jsou kritizováni za své svérázné názory, prostě jsou vnímáni jako zpozdilci. 
Oni ten souhrnný společenský tlak vnímají a přetavují napůl ve švejkování, ale napůl ve vzdor.  Vsadím se, že téměř každý druhý z těchto lidí z naší obce volí SPD, ale jen ti nejvzpurnější by se k tomu přiznali. Protože tak volí v podstatě natruc, jako vzkaz tomuhle světu, že je má za outsidery. A neumí svou volbu nějak jinak, logicky zdůvodnit. Zbývá jen dodat, že naštěstí pro demokratickou opozici mnozí z nich k volbám nechodí.
3. O cca 10 procentech skalních příznivců KSČM a ČSSD v naší obci se zmiňovat netřeba, ti budou volit své partaje až za hrob. To jsem si taky mockrát ověřil.
V roce 2017 u nás v obci dopadly volby do Poslanecké sněmovny následovně (přepočítávám proporčně zisk na sněmovní mandáty): ANO 69 křesel, SPD 28, ODS 23, ČSSD 22, KSČM 21, STAN 19, Piráti 18. Demokratické strany (bez vládní ČSSD) by v součtu získaly 60 mandátů. 
Vím, že velká města volí jinak. Ale za naši obec si neumím představit, že by zisk dvou demokratických koalic překročil stovku poslanců.