Kdyby měla sociální demokracie nějakou aspoň malou, aspoň reziduální míru důstojnosti, tak by v této chvíli z vlády odešla. Ale ne! Sociálnědemokratičtí členové vlády vědí, že po příštích sněmovních volbách za necelý rok budou muset vládní budovy tak jako tak opustit – a už se do nich nikdy nevrátí. Tak si chtějí užít každý den. Zdůvodní se to ovšem koronavirem: v čase krize není dobré opouštět vládu. Klidně by mohli oznámit, že na ten zbylý rok budou třeba vládu tolerovat, klidně by mohla vládnout po tu dobu vláda v demisi anebo vláda menšinová, už jsme tu měli bizarnější vládní aranžmá. Rozhodující ministerstva v nynější vládě jsou stejně v rukou ANO (kromě vnitra), a na ministerstvech za ANO by se nemuselo nic měnit – prostě bylo by jen třeba dát najevo, že ČSSD není žádná Babišova onuce. Jenže – jenže je.
Sidebar
RSS
Téma
Třetí ministr v pandemii
Prezident republiky Miloš Zeman 29. října 2020 jmenoval Jana Blatného ministrem zdravotnictví. Z jeho prvního brífinku se mi nejvíc líbil tento výrok (samozřejmý, ale v našich znějící velmi překvapivě): „Když po někom něco chci, musím mu vysvětlit, proč to po něm chci.“ A nový ministr se nebál vyhlásit i změnu celého postoje k pandemii, jak se zdá, již dlouho promýšlenou z pozice člověka stojícího mimo vládu: „Pojďme změnit vnímání strachu v respekt. Strach nás paralyzuje, a co je horší, rozděluje...“
Vlk v rouše beránčím
„Anna Šabatová rozjíždí velkou bitvu za sexuální menšiny,“ mohli jsme se dočíst v médiích i na sociálních sítích, chce školit policisty a měnit školní osnovy. Ovšem to bylo vloni. Letos Anna Šabatová kandiduje do Senátu za jeden z brněnských senátních obvodů a v jejích vznešeně formulovaných předvolebních materiálech se o sexuálních menšinách nedočteme ani slovo... Jakkoli loni prohlašovala, že většina občanů je pro uzákonění sňatků gayů a leseb, letos si to asi tak úplně nemyslí...
Krev, dřina, pot a slzy
Není pochyb o tom, že hlavní břemeno pandemie dopadne na naše zdravotníky. Lékaře, sestry, další personál nemocnic. Česko má vyspělé zdravotnictví, odborníky v adekvátních vědeckých oborech, skvělé a obětavé zdravotníky. Přes současnou politickou i společenskou mizérii spoustu obětavých a statečných lidí. To jsou základní kameny, na kterých budeme v následujících týdnech stavět. Dvě věci nám ale chybí. Zaprvé opuštění bláhové, sekulární víry, že jsme mírou všech věcí, že náš pokrok učiní svět navždy bezpečným a blahobytným místem. A zadruhé přijetí víry, že smrt nemá v životě člověka poslední slovo.
Volby a hlavně Babiš
Letošní volby do zastupitelstev krajů a jedné třetiny Senátu byly časem koalic a volebních uskupení. I velké strany se sdružovaly do různých předvolebních spolků. Samostatně ve všech třinácti krajích kromě Babišova hnutí ANO kandidovali jen nesnášenliví extremisté (přičemž se ukazuje, že SPD postupně přebírá elektorát KSČM, až jej úplně přebere) a hnutí Ano; piráti byli v koalici jen v jednom jediném kraji, na Olomoucku. O to více vyniklo vítězství Andreje Babiše.