Téma

Člověk nemusí být zrovna vývojový psycholog, aby věděl, že odložit šestiměsíčního špunta do jeslí (pro ty, kdo si to nepamatují, dodávám, že v tom věku neumí mnohé dítko lézt ani sedět) není zrovna dobrý nápad. Vzpomenu-li si na své početné potomstvo, děti i vnoučata, nemohu jmenovat ani jednoho, který by o něco takového stál, či by se (při zpětném pohledu) na jesle dokonce těšil...

Pokud jde o historii, myslím, že všechny národy žijí ve lži – někdo víc, někdo míň a někdo docela. Snad jen s výjimkou Německa, které nezavírá oči před svou strašlivou minulostí, a dokonce vyhledává ve svých dějinách další, dosud nezdůrazňovaná temná místa, aby je šéfka vlády mohla oficiálně odsoudit a omluvit se. Jinak se všechny národy tváří, že byly lepší, než byly, a učí tak i děti; zločiny, ale i trapné prohry ve svých dějinách se snaží ignorovat. Případně z nich obviňovat někoho jiného...

Připadá mi, že boj o sestru zemi stále prohráváme. Ale Amazonie je důležitá, její ekosystém ovlivňuje klima i oceánské proudy. Jestliže chce brazilský prezident Jair Bolsonaro přehlížet i autoritu papeže, svědčí to o jeho a schopnosti nezastavit se před ničím...

Je myslím zřetelně vidět, že určité síly využívají protesty proti rasové diskriminaci, kolonialismu či otroctví jako beranidlo k (dalšímu) útoku na systém. Ale z toho přece neplyne, že bych měl být ochoten akceptovat nějaké, jakékoliv projevy rasismu! Dám si pozor na to, abych nebyl v jednom houfu s lidmi, jejichž názory považuji za srovnatelně špatné s rasismem, ale nepřestanu křičet svůj odpor proti rasismu jen proto, že stejně křičí i někdo jiný, s kým jinak už skoro v ničem nesouhlasím...