Letošní třicáté výročí pádu komunistických diktatur ve střední a východní Evropě se slaví – alespoň u nás a v Německu, kde to dokážu důsledněji sledovat – v jaksi posmutnělém duchu, vzdor všem koncertům, videomapingům a ohňostrojům. K posmutnělému rázu patří i s tesklivou tváří pronášené obavy o osud „liberální demokracie“...

Číst dál...

Odborníka poznáte nejlépe podle toho, že si není vůbec jistý, jak by měly lesy za sto let vypadat. Pravděpodobně bude obmýtí kratší (ukazují to data z obdobných pásem západní Evropy) a druhová skladba pestřejší (je fakt, že srážkové úhrny se posunují více z jižní do severní Evropy, přičemž ale Česko je právě na rozhraní a vnímáme spíše ty výkyvy).

Číst dál...

Tak nám týdeník E15 a přes Českou tiskovou kancelář některé deníky oznámily s patřičně bombastickými titulky, že Církev prodělala v roce 2018 desítky milionů korun kvůli investicím na burze. Protože tato zpráva asi nepronikne do zábavního pořadu ČT o fake news, s názvem „To se ví!“, nezbývá než uvést záležitost na pravou míru skrze média seriózní...

Číst dál...

Velmi často se v debatě objevoval pojem prezidenta „přímo voleného“ – kterého není přece mravné, i když teoreticky možné, sesadit jinak než volbami. A opakovali to i relativně vzdělaní a rozumní lidé. Je to jeden z velkých úspěchů prozemanovské politické propagandy – o to víc mě takové názory mrzí: prezident byl volen do konkrétní funkce s přesně stanovenými právy a povinnostmi a volbou získal jen tato práva a povinnosti, nic víc. Pokud ho někdo volil jako nejmoudřejšího člověka na světě, který se nikdy nemýlí a může všechno, je to problém takového voliče, ale o nic takového ve volbě nešlo. Ústava nedává přímo volenému prezidentovi jiné pravomoci, než jaké měl prezident nepřímo volený. Není rozhodující způsob volby, rozhodující je popis funkce, do které se volí. V sousedním Rakousku také mají prezidenta voleného ve všelidovém hlasování – ale nikoho ani nenapadne, že by měl mít větší moc než prezidenti, kteří byli i v Rakousku před změnou tamější ústavy voleni sněmovnou. Rakouský prezident má přitom pokud možno ještě menší pravomoci než prezident Česka, je to jen symbolický „státní notář“, který má buď jakousi morální autoritu ve společnosti – anebo taky nemá. Zkrátka ve způsobu volby to není. Miloš Zeman by se choval stejně svévolně, i kdyby byl zvolený parlamentem, o tom nemějme iluze.

Číst dál...